Seriál nutričních specialistů pro SENSEN

Hitparáda diet – od minulosti až po současnost aneb „Čáry-máry, kila fuč!“
1.díl
 
Návod, jak rychle a pokud možno bezpracně zhubnout, hledá lidstvo už staletí a než jsme se dostali k civilizovaným formám diet, svět hubnul i dosti zvláštními způsoby.
Přitom, podíváme-li se do hluboké historie, je zřejmé, že tehdejším ideálem krásy byly kypré tvary jako jistota plodnosti a symbolika hojnosti. (Jasným příkladem je tomu Věstonické Venuše .)
Odůvodnění je prosté – přežít bylo nejdůležitější.
Dokonce i rozbory mumifikovaných těl dokazují, že obezita se vyskytovala i ve starověkém Egyptě, a to především u bohatších vrstev. Například faraon Ramesse II. z 20. dynastie byl známý svou mimořádnou inteligencí, leč bohužel také svojí obezitou.
To v době antické bylo vše jinak.
Byl zde kladen důraz na fyzikou aktivitu a sochy starého Řecka a Říma, které nám tato doba zanechala, ukazují postavu bez tukových zásob. Rovněž tehdejší lékaři Hippokrates, Avicena i Galén poukazovali na zdravotní rizika, která sebou otylost přináší.
V současné době se taktéž do ideálu krásného těla promítají módní trendy, do konce 19. století se mění ideál krásy pod vlivem štíhlé a pohybu holdující císařovně Sisi a prakticky od počátku 20. století lidstvo provází trvalá snaha o štíhlou linii.
Od počátku 21. století jsme svědky další změny ideálu krásy a zdá se, že se společnost pomalu odvrací od anorektických modelek a začíná se vyznávat přirozená  ženská krása.
Se štíhlou linii je vždy spojováno slovo dieta, což není úplně tak přesné označení. Termín dieta patří spíše pro označení zvláštního režim stravování určený pro nemocné, jelikož DIETA = starořecky diatia = úprava žvotního stylu.
Přestože v celém světě  existují od poloviny 20. století vědecky založené instituce zabývající se vydáváním výživových doporučení pro danou populaci, které je vždy založeno na kombinaci plnohodnotné vyvážené stravy s dostatečným pohybem, touha být atraktivní a přiblížit se k ideálu krásy vedla lidstvo, jak  v minulosti, tak i v současnosti, často až k bizarnostem.
Připravila jsem si por vás shrnutí toho, co všechno jsme schopni udělat proto, abychom si udrželi atraktivitu.
Sama za sebe jsem si toto shrnutí nazvala: Hitparáda diet.

1. Přestěhování
V roce 1727  vydal Thomas Short studii , kterou nazval „Důvody a příznaky obezity“. Vypozoroval, že tlustí lidé nejčastěji žijí v oblastech bohatých na vodní toky a především pak bažiny. Jeho rada proto zněla jednoduše: přestěhujte se do sušších oblastí. Dle mého názoru, pokud trpíte silnou nadváhou, tak stěhování do pouštních oblastí Vám život rozhodně nezachrání.

2. Hubnutí podle Bible
Hlavním zastáncem a šiřitelem této metody je jistý Rubin z Jordánska. Dieta rozlišuje potraviny na čisté a nečisté. Zcela pochopitelně stravování  každý den začíná a končí modlidbami. A pro větší a rychlejší účinek je prý  nejlepší modlit se pokaždé, když Vás přepadne hlad. V žádném případě nesmíte pozřít žádné maso včetně jeho imitací a kdykoliv to jde, tak se místo jídla pomodlit.
Inu, co na to říct… možná jen: „Bůh jim pomáhej“

3.Tasemnicová dieta
Metoda nebyla rozhodně pro citlivé povahy, ale přesto po roce 1900 nabrala obrovské popularity. Její velkou propagátorkou byla operní pěvkyně Mária Callasová. Polykala bobule tasemnic z hovězího masa, a to v podobě pilulek. Tasemnice pak ve střevech dospěly a začaly pohlcovat jídlo, což skutečně vedlo k hubnutí, spolu s průjmy a zvracením. Jakmile potom člověk dosáhl požadované váhy, vzal si antiparizitickou pilulku, která tasemnici zabila. Tedy pokud měl štěstí!! Potom ještě musela nastat fáze 2, a to parazita z těla vyloučit, což mohlo způsobit břišní a rektální komplikace.
Sečteno a podtrženo - šlo o metodu velice riskatní, a to v mnoha oblastech. Jak jistě víte, tasemnice mnohdy dorůstá až do 9 metrů délky, ale může také způsobit celou škálu nemocí včetně bolestí hlavy, očních problémů, meningitidy, epilepsie a v neposlední řadě demence.
 
4. Arzenik - v 19. století zázračné léky
V 19. století se léky na hubnutí, pilulky a různé lektvary staly velice výnosným byznysem. Ovšem tyto „zázračné léky“ často obsahovaly nebezpečné ingredience včetně arzeniku a strychninu. Reklamy tvrdily, že to urychluje metabolismus, podobně jako třeba amfetaminy.
Jakkoli byl obsah arzeniku v pilulkách nízký, stále byl krajně nebezpečný. Lidé často v touze po zhubnutí užili vyšší než doporučovanou dávku a riskovali otravu arzenikem. Zhusta ani nebylo uvedeno, že prášky tento jed obsahují, a lidé tak netušili, co vlastně užívají.
 
5. Rozžvýkat a vyplivnout
Na přelomu 20. století Američan Horace Fletcher usoudil, že hodně žvýkaní a plivání je dobrý způsob, jak ubývat na váze. Fletcherismus - jak se jeho metodě říkalo, doporučuje žvýkat jídlo tak dlouho, dokud se z něj veškerá dobrota nevyšťaví, a pak zbylou hmotu vyplivnout. Byl velmi přesný v tom, kolikrát  má člověk různé potraviny žvýknout. Např. jedinou šalotku celkem 700x! Ačkoliv se nám může zdát tento způsob spíše úsměvný, metoda se těšila velké oblibě a měla řadu slavných následovníků včetně spisovatele Henryho Jamese a Franze Kafky. Došlo to tak daleko, že lidem na společenských večeřích stopovali, zda žvýkají dostatečně dlouho. Dieta mimo jiné také znamenala, že člověk měl stolici jen jednou za dva týdny a byla prakticky bez zápachu. Fletcher jí popisoval jako cosi, co voní podobně jako teplé sušenky. Sám s sebou nosil vlastní vzorek, aby toto tvrzení dokázal.

6. Zlatá rybka
Koncem 30. let Ameriku zachvátila mánie, která spočívala v tom, že ke štíhlejší linii pomůže polknout zlatou rybku. Došlo to dokonce tak daleko, že v roce 1939 New York Times publikují varovný článek s doporučením lékařů, že polykat rybky je i  vzhledem  k počtu parazitů v nich zdraví ohrožující hazard.

7. Ocet – začátek 19. stol.
Hubnoucí celebrity nejsou ničím novým. Lord Byron byl jedním z prvních vzorů pro ty, kdo se snažili zhubnout, a odstartoval tak posedlost veřejnosti po způsobech, jakými slavné hvězdy dosahují štíhlosti. Stejně jakou současné celebrity i Byron tvrdě dřel, aby si udržel postavu. Počátkem 19. století romantický básník zpopularizoval dietu sestávající převážně z octa. Kdyby žil v současnosti, patrně by na toto téma vydal knihu, z níž by byl bestseller. Ve snaže očistit organismus doporučoval denně pít ocet a jíst brambory máčené v něm. Vedlejší účinky zahrnovaly zvracení a průjem. Protože Byron měl značný kulturní vliv, vyvolala jeho metoda obavy, že ji budou následovat mladí lidé. A spousta romantiků se také na tuto netodu vrhlo, aby dosáhli módního byronovského bledého a vyhublého vzhledu.

8. Guma
V polovině 19. století Charles Goodyear zjistil, jak vylepšit gumu procesem nazývaným vulkanizace. S průmyslovou revolucí a hromadnou výrobou se najednou využití gumy značně rozšířilo. Zahrnovalo gumové spodní kalhotky a korzety, které, jak se věřilo, nejen stahovaly tukové polštářky, ale také způsobovaly pocení spojované s hubnutím.
Nosili je jak ženy, tak muži a nebylo moc příjemné, když neustále provlhlá kůže křehla, praskala a stávala se náchylnou vůči infekcím. Až první světová válka toto šílenství přibrzdila, protože guma začala být potřeba k vojenským účelům.

9. Mýdlo na hubnutí
Ve třicátých letech 20. století se na truhu objevovala zázračná mýdla, která měla pomoci k hubnutí. Doslova se vymydlit do štíhlosti. K sehnání byly značky jako Fatoff nebo  Fat- O-NO.

10. Kyslíková dieta
Zakládá se na stravování se z ničeho. Původní název tohoto životního stylu měl také název DÝCHAČSTVÍ, protože se živíte vzduchem. Další složkou vaší stravy by měla být sluneční energie jako zdroj životní síly. Tento způsob života  propagoval jistý americký institut, jenž nabízel  přednášky, které vás naučí žít ze vzduchu, a to za pouhých 10. tisíc dolarů!! Tyto prapodivné kurzy vedl jistý Wiley Broks a dokázal si na nich vydělat neuvěřitelných 25 milionů dolarů. Bohužel na světě se najdou lidé, kteří tomu opravdu věřili a na následky této metody zemřeli.
 
Z této hitparády by se dalo soudit, že šílené diety byly doménou hlavně v minulosti, protože moderní člověk by se přeci nedal strhnout k těmto zvláštním způsobům snižování váhy. Asi Vás zklamu.. i v dnešní době má člověk tendenci podléhat jednoduchým zázračným metodám.
Více o tom, ale až v druhém díle o zázračných dietách.