Cesta do Radejčína
Jak jsme řekli, tak jsme udělali – a v úterý 7. října jsme vyrazili vláčkem motoráčkem do Radejčína.
Dvounožci různého věku a rodu, čtyřnožec a miminko v kočárku. Stručně shrnuto - počasí tedy nic moc, ale zato srandy kopec.
Vydupali jsme na železnou rozhlednu, nechali se pěkně profouknout větrem a pokusili jsme se přes mlhavý opar pohlédnout do kraje. Čeká nás pěší túra přírodou, která se pomalu ale jistě halí do podzimních barev. Pohled na vesnici v dálce připomíná Ladův obrázek. Následuje zastávka v místní restauraci, kde na nás čekají s obědem a pravou českou kuchyní. A taky s příjemně rozpálenými krbovkami. Posilněni na další cestu, vyrážíme směr kostelík a vyhlídka.
Kostelíček je malebný, Výhled do kraje je odtud překrásný, ale kazí ho počasí – být jasno a sluníčko, nemělo by to chybu. Všechno mít člověk zkrátka nemůže. Penzión sv. Barbora nás láká dovnitř – bodlo by kafe nebo čaj. Mají tu vynikající domácí štrúdl a Miluška nám k tomu pouští hudební doprovod. Došlo i na tanec, dokonce i na dámskou volenku, i když síly jsou poněkud nevyrovnané. Pánů je, jak jinak, nesrovnatelně míň,“:-), ale Ruda zachraňuje čest přítomných pánů a staví se k tanci čelem. S Libuškou jsou dokonalý pár. Mladá servírka se na nás usmívá za barem. „Víte, my jsme klub Zvonkohra z Teplic a jsme tu na výletě,“ vysvětluju. „Nevadí, že vám tu trochu tancujem?“ „Vůbec ne, spíš vám závidím, že se tak umíte bavit,“skládá nám poklonu. „Musíte si počkat, až budete starší,“ odpovídám v legraci. Jenže náš zpáteční vláček nečeká a my musíme být včas na zastávce. Tak šup, šup a pochodem vchod.
Vracíme se, hory doly, cesta je dlouhá, ale ubíhá, když si přitom povídáme o všem možném. Helenka a Jirka prohánějí svoje bicykly, někteří si pomáhají hůlkami. Poněkud se oteplilo, ale sluníčko nás tentokrát definitivně nechalo „ve štychu.“ Taky by ovšem mohlo pršet, a to by bylo nesrovnatelně horší, takže ani moc neprotestujeme.
Zbývá dodat, že celý výlet pro nás připravily Marcela Tilzová a Vlasta Holmanová. A patří jim za to dík, protože chodit a dívat se na svět nás baví a pohyb je navíc zdravý. Největší radost z nás měl ovšem náš sporťák Pavel, že jsme si tu chůzi tak oblíbili, a že jsme ty kilometry zvládli. Snad proto ho na zpáteční cestě ve vlaku přemohla únava největší ze všech :-)) Nebo, že by ho uspal náš zpěv?
V každém případě, sláva, nazdar výletu a už se těšíme na další....
Autor: Dana Marková