Mé první setkání s mořem
Vodu jsem měla vždycky moc ráda.
Musím přiznat, že to byly převážně potůčky, později horské bystřiny, studánky, vodopády.Také hořanský rybník a ostatní třpytivé malé i větší vodní plochy mi učarovaly i když jsem v nich vždycky tušila nějakého Čochtana či Volšovečka. Na setkání s mořem jsem byla tím pádem velmi zvědavá. První setkání bylo na Jadranu. Nastal kýžený okamžik a já se chtěla s mořem setkat sama beze svědků. A povedlo se, na pláži ani noha. Jen všude voda, až na daleký obzor. Voda temná s kovovým nádechem. Zdálo se mi to děsivé. A tak jsem se rozhodla, že se na to nebudu dívat a šla jsem do moře pozpátku s výhledem na pevninu. Opatrně jsem couva la a když jsem měla vodu nad kolena zvedla se vlna, plácla mi po zadku, hodila mě na všechny čtyři a já po čtyřech vylezla vyděšená na pevnou zem. Obrátila oči k nebi. Nebe vypadalo zlověstně šedě kovovými mraky. Zvedl se silný vítr a já utíkala do bezpečí.
Bylo pak ještě mnoho kouzelných setkání, vždy ale spojených s respektem a tušením temné, nespoutané skryté síly.
Autor: Jarmila Čechová
P.S. Jen dodáváme, že Jarmilka nám vyprávěla tento svůj zážitek již dříve, v rámci vyhlášeného tématu "Jak jsem potkal moře," přesněji - v srpnovém pořadu Proudění v Seumeho kapli a následně ho pro nás, převedla i do výše uvedené písemné podoby. Doufejme, že tím inspiruje vícero odvážlivců, kteří se rozhodnou také posílat svoje příspěvky na náš web a naše stránky budou o to zajímavější. :-) Jen houšť a větší kapky.