ePrivacy and GPDR Cookie Consent management by TermsFeed Privacy Policy and Consent Generator

Mé první setkání s mořem

 
Vodu jsem měla vždycky moc ráda.
Musím přiznat, že to byly převážně potůčky, později horské bystřiny, studánky, vodopády.Také hořanský rybník a ostatní třpytivé malé i větší vodní plochy mi učarovaly i když jsem v nich vždycky tušila nějakého Čochtana či Volšovečka. Na setkání s mořem jsem byla tím pádem velmi zvědavá. První setkání bylo na Jadranu. Nastal kýžený okamžik a já se chtěla s mořem setkat sama beze svědků. A povedlo se, na pláži ani noha. Jen všude voda, až na daleký obzor. Voda temná s kovovým nádechem. Zdálo se mi to děsivé. A tak jsem se rozhodla, že se na to nebudu dívat a šla jsem do moře pozpátku s výhledem na pevninu. Opatrně jsem couva la a když jsem měla vodu nad kolena zvedla  se vlna, plácla mi po zadku, hodila mě na všechny čtyři a já po čtyřech vylezla vyděšená na pevnou zem. Obrátila oči k nebi. Nebe vypadalo zlověstně šedě kovovými mraky. Zvedl se silný vítr a já utíkala do bezpečí.
Bylo pak ještě mnoho kouzelných setkání, vždy ale spojených s respektem a tušením temné, nespoutané skryté síly.    

Autor: Jarmila Čechová

P.S. Jen dodáváme, že Jarmilka nám vyprávěla tento svůj zážitek již dříve, v  rámci vyhlášeného  tématu "Jak jsem potkal moře,"  přesněji - v srpnovém  pořadu Proudění v Seumeho kapli a následně ho pro nás, převedla i do výše uvedené písemné podoby. Doufejme, že tím  inspiruje vícero odvážlivců, kteří se rozhodnou také posílat svoje příspěvky na náš web a naše stránky budou o to zajímavější. :-)  Jen houšť a větší kapky.




 
 
ing. Helena Voctářová,
Zvonkohra z.s. SenSen Teplice,
06.09.2016