ePrivacy and GPDR Cookie Consent management by TermsFeed Privacy Policy and Consent Generator

Celý život sportovala a cestovala. Teď seniorům pomáhá tancem

Senzační rozhovor s Ludmilou Prouzovou, zakladatelkou taneční skupiny Marrieta.

Ludmile Prouzové je 85 let. Svou celoživotní lásku ke sportu a hudbě se před dvanácti lety rozhodla zúročit a založila taneční skupinu Marrieta. Dnes patří mezi nejznámější uskupení tohoto typu a čítá několik desítek aktivních seniorek. Jak říká sama zakladatelka, není to jen o tančení, ale o sdílení a prožívání společných chvil. Tato energická dáma s fascinujícím životním příběhem je tak spolu s celou Mariettou zpestřením a kořením života mnoha žen.

Původní profesí jste geoložka a procestovala jste snad celý svět. Jak jste se tedy dostala k tancování?
Ano, já mám sjetý celý svět. Moje milovaná cílová destinace je Mexiko. Nebo Indonésie, tam jsem byla čtyřikrát. Zároveň jsem ale vždycky hodně sportovala, dělala jsem třeba i šerm a jachting. A ve spojitosti s tím, že mám spoustu přátel, jsem začala organizovat různé akce. Kromě třeba zpívání lidových písní dělám i „salon beauty“, kde míváme masáže, kosmetické procedury, cvičení, i nějaký dobrý zdravý oběd. Později jsem začala organizovat i tancování. Začaly jsme chodit tančit klasické tance, které jsme uměly z dětství. Ale my tancovaly vždycky dvě holky spolu. V Austrálii jsem se naučila několik country tanců a řekla jsem si, že je tam udám. Přišla za mnou šéfka toho podniku a řekla mi, že tohle dělat nemůžeme, že všichni potom sedí a jenom koukají, jak nás uprostřed osm tancuje. Že prý je to večer pro seniory, aby si všichni zatančili, a ne abychom my jim dělali představení. A mě to začalo zajímat. Zeptala se tedy ředitelky, jestli bych tam nemohla zorganizovat country tance.

Jak setkání Marietty probíhají?
Scházíme se dvakrát týdně v Komunitním centru prádelna. Začínáme v devět hodin půlhodinovou rozcvičkou, potom máme coffee break, posedíme, já k nim mluvím o tom, co připravuju a co nás čeká. Povídáme si i o kulturních akcích, kde je co k vidění.  

Takže nejde čistě jen o tanec? Věnujete se s členkami i jiným aktivitám?
Ano, jde i o taková informativní setkání. Říkáme si programy muzeí, národopisné akce, kam zajít na výstavu. Jednou za měsíc se pořádají regionální tance, třeba hanácké, rádi chodíme na folklorní přednášky, kde potom předvedou i ukázku. Je to na pohled strašně krásné a já věřím na předávání tradiční kultury.

Jak byste váš soubor charakterizovala? A proč právě „Marietta“?
Jsme taneční seniorská country skupina. V Mexiku jsem se seznámila s jedním krásným tancem, místní polkou, které se říká právě Marietta. Tančíme kruhové tance, čtverylku, v posledních deseti letech proráží tzv. line dances. To se tančí v řadách za sebou. Jsou to autorské věci, nikde se to nevyučují a jsou dost půvabné a jednoduché, takže to lidé rychle obkoukají a můžou tančit s námi. Máme třeba velice dobře zpracovaného pana Hašlera. Tančíme na jeho písničky a zpíváme je. Věnujeme se ale i středověkým tancům, dvorským tancům, francouzským i anglickým. Z českých tanců potom máme autorskou českou polku, říkáme jí Liduščina polka podle naší známé, která ji vymyslela. Děláme i Českou besedu a národní tance jako obkročák a podobně.

Vašim heslem je „Tančíme s radostí a radost rozdáváme“. Myslíte, že se vám jej daří naplňovat?
Ano. A myslím, že té jí rozdáme skutečně hodně. Navštívili jsme třeba rehabilitační centrum Kladruby, jezdíme do starobních domů a do domů pro seniory. Jsou to lidi, kteří se nemůžou pohybovat, kolikrát sedí v sále na kolečkových křeslech. A my tančíme věci z jejich mládí.

Kucerova.jpg

Co pro vás a ostatní ženy znamená vaše společenství?

Pro mnohé ženy je Marietta i způsob naplnění života. Jedné z mých nejlepších kamarádek zemřel syn a dlouho se z toho dostávala. A myslím, že jí hodně pomohla moje děvčata. Věděla, že ten smutek s ní sdílíme všichni. Není to jenom to tančení, je to i o tom okolo toho, co ten život obohacuje. Děláme i výlety, vystoupení i mimo Prahu a máme krásné zážitky, jednou jsme vystupovaly i v Budapešti. V rámci EU jsme se staly druhým nejlepším souborem. Tehdy jsme vystupovali s Českou besedou a country tanci, to jsme ještě ani neměly kostýmy, netušila jsem tehdy, že mohu žádat o grant.

Kolik členek vaše taneční skupina má?
Aktivních tanečnic máme třicet. Spolu s naším fanklubem jezdíme na soustředění do Jizerských hor. Je nás tam třeba šedesát, všichni k nám patří. Jsme pro sebe důležití navzájem, jsme přátelé a společná setkání nám dělají radost. Máme hodně velké publikum. Baví se s námi, jsou to staří lidé.

A co mladí lidé? Navštěvují na vaše vystoupení?
Někdy na nás chodí, ale řekla bych, že jsou to spíš nahnané děti a vnuci mých tanečnic. (smích) Myslím, že tohle by tuto neoslovilo generaci. Jsou to sice líbivé tance, ale pro mladé to není zajímavé. Moje děti tam někdy chodily a filmovaly nám ty tanečky, ale už taky říkají, že toho mají plné zuby.

Působíte na mě jako člověk, který má mladé lidi rád.
Já je miluju. Je to možná tím, že mám tolik vnuků a všichni jsou něčím hrozně zajímaví a strašně si s nimi rozumím, se všemi. Moc se mi líbí jejich názory, přejímám některé jejich myšlenky. Chodím i na demonstrace, protože si myslím, že naše krásná země si nezaslouží ostudu. A v tom se shoduji s mými syny a vnuky.

Spousta lidí ve vašem věku váš názor na mladé lidi ale nesdílí, a politický názor už vůbec ne. Čím to podle vás je?
Nedovedu to pochopit. Ta dvě předchozí období se přece nedají srovnávat. Nevím, proč to někteří lidi nevidí. Je fajn žít v této době. Nemůžou srovnávat období tak strašné totality, žili jsme v tom, šlo o život. Vždyť je tak nádherné, že jsme se toho dožili. To je tak něco nádherného, že každému můžete říkat, co cítíte, nemusíte mít strach, že přivedete do maléru celou rodinu. Jsem strašně ráda, že jsem se toho dožila. Zaplať pánbůh za to.
 
Text a foto: Danka Kučerová, studentka 2. ročníku magisterského studia na Katedře žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
 
Senzační rozhovory vznikly spojením spojením aktivních seniorů a šikovných studentů 2. ročníku magisterského studia Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jde o kolekci celkem 12 rozhovorů. Jeden po druhém vám přineseme vždy ve čtvrtek na www.sensen.cz a na Facebooku Senzačních seniorů. I stáří může být senzační! Přesvědčte se o tom s námi.
Redakce SenSen (LN),
16.01.2020