Jak jsme malovali v přírodě - plenér v Rokytnici nad Jizerou

Sensen a s e n !

Bylo to v září, kdy naše uskupení Art Sen se ve čtvrtek třetího spokojeně sešlo na vernisáži společné výstavy. Domlouvala se také poslední řešení „kdo s kým“ - protože společně se vypravíme do Horní Rokytnice s nadějemi, že se nám podaří krásné obrazy malovat.

Krkonošská krajina je krásná, jedeme s laskavým rádcem, akademickým malířem Jaroslavem Švihlou – ale když o něm mluvíme, každý říká Jaroušek. Cílem je chata, kterou nám Preciosa a.s. laskavě propůjčila. V sobotu v odpoledních hodinách, někdo rychle, někdo s menšími průzkumy okolí, jsme ji našli – a byli vřele uvítáni dvěma srdečnými ženami, Ivou a Soňou, které se uvolily, že nedopustí, abychom umírali hlady - to jsme ještě nevěděli, jaké jsou to poklady!

Ubytování velmi příjemné a dost místa pro naše nezbytné vybavení, Věrka byla dokonce doma podezírána, že se vypravuje na severní točnu. Ale co všechno je „nutně“ potřeba: tužky, tuše, pastely měkké, možná i tvrdé, barvy akvarelové, anilinové, akrylové, olejové, tempery atd., k tomu mraky čtvrtek a akva papírů a chytré se vybavily plátny různých formátů. Kromě toho potřebujeme stojan, stoličku a podobné vybavení, některé dámy pak ještě řadu krásných převleků – každá se jen prohýbala! Kolečka aut asi potichu skuhrala do těch kopců. Trochu jsem jim ulevila, nechala jsem plátna odpočívat doma – nedůvěra ke kvalitě tvorby.

Večery jsme družně trávili ve společenské místnosti s kávou, čaje i sklenkou vína. Některé podnikly hned průzkum okolí, Monika už stačila namalovat první obrazy /přijela dříve, aby využila čas, protože jí práce nedovolila zůstat celý týden /. Její krajiny jsou velice pěkné, citlivé a uvolněné /prosím, to je jen můj názor, pokud tady o někom cokoliv sděluji, když se Vám to nebude zdát, můžete mně to příležitostně „vytmavit“/.

V neděli jsme byli všichni mile překvapeni pestrou snídaní, ještě ke všemu se vyhovělo např. našim ovesným choutkám, začalo velké rozmazlování, výborné obědy, doprovázené čerstvým moučníkem /na celý velký plech/, každý den jiným, jeden lepší než druhý, na večeře moc dobré polévky, a co si kdo přál, jen pevná vůle zabránila výraznému výkyvu ručičky na váze, tak skvělé a přátelské kuchařky se jen tak nenajdou. Hanička, jejich matka a tchyně na ně může být pyšná. Hanička, velmi zkušená a výborná malířka, na co sáhne, to se jí daří. Je skvělé, že jsme každé úspěšné dílo přály, kdo uměl a bylo potřeba, druhé poradil, nejvíce ovšem náš Mistr, ale to je jiná úroveň díla a bylo potěšením, vidět ho při tvorbě.

Během dne jsme se rozptýlily po okolí, slunce nám přálo, a to po celou dobu pobytu, hledaly jsme motivy, které zaujmou, Krkonoše jsou mírné, přívětivé se svými pohlednými chalupami a s krásnými stromy. Jen se rozhlédnout a uvidět… Tolik odstínů zelené – míchejte, míchejte, míchejte! K večeru se vracíme domů a obdivujeme krásně zapadající slunce mezi zlatě lemovaná bílá oblaka, zajímavé kameny, jeřabiny zářící červení.

Po večeři začíná každodenní přehlídka tvorby dne. Někdy se objeví originální ztvárnění, např. Janou-Honzíkem - moc se nám líbila představa, že jde o žirafí či ještěří krk, příp. o zvláštní odraz ve vodě nebo o prchajícího koně, fantazii se meze nekladly. Další den bylo zadání – detail. Tak Jarka pojednala pumpu, Irenka kameny, Jana-Honzík a Hana moc zajímavé auto, zdálo se mi nepojízdné tak 20let, já jsem objevila úžasný kmen třešně, no, mé přítelkyně ho považovaly za lano! Další den malujeme vzdálenější obzory, např. Vlaďka, Jana malebné zákoutí s chalupou, Zdenka celý širý kraj, moc pěkně se všechny večer vyjímaly.

Další den byla objevena barokní kaplička, téma, které každého nějak zaujalo, a tak se mu věnovala velká pozornost a péče. Stojí nad vsí, stoupá k ní cesta úzká, výhled do kraje i na kopce, krásné místo. Osobitě ji pojaly Věra, Vlaďka, Irenka, Jarka, Hanka, Zdenka, Jana i Jana-Honzík. Každá po svém – tak, jak ji viděla a vnímala.
V chatě nebo přilehlé zahradě pak probíhala hlavně vylepšovací a dokončovací tvorba, slunce bylo laskavě teplé, občas pěkně horké, nádhera! Také jsme zvědavě nahlížely Jarouškovi přes rameno, jak jsou jeho chalupy realistické i náznakové a barevné – barev se určitě nebojí, mohly bychom to také trochu okouknout, případně i trochu zkusit.

Jedno dopoledne jsme podnikli výlet do Poniklé. Pěkná cesta, většinou podél Jizery, cíle byly dva: podívat se do speciální prodejny tradičních skleněných ozdob, kde bylo možné koupit pěkný dárek i vyrobit si vlastní ozdobu, výběr byl bohatý. Dále jsme chtěli navštívit Podkrkonošské muzeum, prý s bohatými etnografickými sbírkami. Dáma, která vládne klíčem od budovy nebyla nadšená naší návštěvou, nehodilo se jí to, samotné nás pustit nechtěla, že musí jít s námi, ať přijdeme odpoledne /za čtyři hodiny/. Žádné vysvětlení ji nezajímalo, tak jsem jí zdvořile poděkovala za ochotu.

Také jsme měli kamarády, kočky se po ránu přidaly na procházce, přes den kontrolovaly tvorbu, s pokusy vylepšit ji vlastním štětcem, koně nás při návštěvě rádi viděli, psi na nás zle neštěkali. Také barev podzimu během týdne přibylo. Poslední večer každý pověsil na šňůru dílo celého týdne, podal zprávu o prožití dnů, ostatní se také někdy ozvaly, Jaroušek laskavě ohodnotil / i během týdne byly jeho připomínky, jestli by něco nebylo lepší trochu jinak, velmi taktní, patří mu za to dík/.

Hezké bylo, že se připojil a rozvěsil své obrazy také. Dostávaly se dárky, mimořádná dobrůtka, milé chaloupky malované na kámen od Ivy a Soňi a od Mistra kresba dle vlastního výběru.

A přípitek...na společný týden 5. - 12. září 2020 - SEN!

Svatava Loucká