Pro oči nevidět
Poděkování sousedce
Chystám se do lázní a tak mám plnou hlavu toho,co si vzít a co nechat doma. Když už mám plnou tašku na kolečkách jednoho páru rezervních bot, přezůvek do bazénu a do pokoje, rezervního ošacení a věcí na plavání
přejdu na obsah příruční tašky- peněženku s občanským průkazem a hlavně již zakoupenou,pěkně drahou, jízdenkou ( peněženka v pořádku) , brýle, mobil, ten ale není ! Jdu tedy ke stolku u tohoto počítače, kde ho obvykle nechávám, ale tam také není ! Tak začnu hledat - v ostatních taškách, v batozích, v kapsách u bund, které jsem měla na sobě, prostě všude, kde by mohl být, leč marně. Jsem z toho zoufalá a tak mě napadne t.zv. "prozvonění", proto jdu požádat sousedku, aby zavolala ze svého mobilu na moje číslo, které ji předávám Odpověď není zvonění, ale informace, že mobil je nedostupný. Já jsem si v tu chvíli uvědomila, že ho mám vypnutý a že je tedy konec s hledáním. Sousedka mě ale uklidnila, že se podívá se mnou a vstoupila do předsíně, kde hned za vstupními dveřmi je vestavěná skříň s policemi, kde mám boty, čepice a další věci, které potřebuji při odchodu z domu. Tam se paní podívala a k mému překvapení vytáhla mobil. V radosti z návratu mobilu jsem ji objala a moc ji děkovala.Pro mne poučení, že je třeba hledat tam, kde dochází k odložení věcí při odchodu z bytu. A další , že není nad dobré sousedy a dobré vztahy s nimi. Ještě jednou dík paní Plichtová ! Ing Eva Trejbalová