Zpověď zralejší seniorky Hany Papežové

Vzpomínka galeristky na den D.

Člověk ve zralejším věku/ mám 81 let / je vděčný za každou pěknou chvilku, kdy ještě může pro někoho něco dokázat, splnit si nějaké tajné sny / chtěla jsem být moderátorkou v rozhlase a tatínek mi tehdy řekl, že na to nemám dlouhé lokty, jakou měl pravdu, ale člověk se právě tím , co dělá, ty " lokty" naučí mít, jak v mé milované kantořině, tak i v další milované práci galerii, kterou nejenom organizuji ,moderuji, fotografuji ./ Jelikož se v Ostravě- Zábřehu stavěl jednopatrový dům pro seniory před tržištěm , nastavila jsem si cíl, tady budu vystavovat své fotografie / už jsem se trošku více realizovala v tomhle žánru a zabývala jsem se dokumentem i přírodou/ , který se postupně a pomalu i vyplnil.A protože nejsem sobec, napadlo mě, že by to mohli využít všichni, kteří mají podobný zájem jako já a nabídnout své utajené poklady, třeba v seniorské galerii v místě, které bylo již pro seniory určeno.Takže zase s odvahou oslovit mé nadřízené, zda je to možné uskutečnit a ono to nakonec šlo .A já jsem se stala galeristkou.A tady začíná můj příběh... Šla jsem do toho po hlavě a s velkou naivitou a pomalu i ustupovala ze svých ambicí , protože přesvědčit starší seniory k výstavě,není zase tak jednoduché, jsou hodně nedůvěřiví, nevěří si. Mají sice pár fotografií v utajeném trezoru, ale najednou vyvstala i otázka , v čem vystavovat , kde na to vzít -připravit k výstavě určitou serii fotografií -, kde vzít tu odvahu, předstoupit před masu lidiček v sále , jak je asi přijmou a podobně, takže zatím nebyl zájem.. Určitě jsem nejdříve myslela i na to / kdy jsem si nejdříve představila sama sebe v téhle roli /,že sama nevydržím stát, musím na něčem sedět, , dát tedy židle do sálu,musím slyšet / ne každý senior dobře slyší i já /, zajistit tedy mikrofon, musím vidět /zajistit promítání obrazů, fotografií na velkém plátně v sále a tím se i lidé zaujmou, protože ne každý , který předstoupí před publikum, umí zřetelně a hlasitě mluvit i když si to myslí / máme v sále shrnovací dveře , takže musí být slyšet i na chodbu-kde je i naše chlouba - nádherné květinové atrium / .Musí se dát i prostor k popovídání , o přestávce připravit i nějaké občerstvení /načančané stoly s oranžovými ubrusy/. i k tomu pohyb - i si zatančit., zacvičit . Samo o sobě nic ke mě nepřijde, proto musím za tím, co chci docílit, když jsem zatím s mýmí vrstevníky neuspěla..Běhám po vernisážích v Ostravě, nabízím pozvánky, zvu, oslovuji s obavou vystavující, muzikanty, zajímavé lidi a chodím s otevřenýma očima. Vracím se na i místo činu , kde chybí to nejdůležitější, v čem vystavovat. A zase nápor s malou kasou do Ikei a hledám rámy, které by se do našich skromných prostor vešly/ později už úsměvná, naivní záležitost /. A stále nemám ty hlavní aktéry - vystavující a oslovuji, přesvědčuji a přesvědčuji. Nakonec v tom plavu sama, hledám ve svém" pomyslném šuplíku" a pomalu chystám vlastně svoji první výstavu v naší konečně vzniklé galerii z mých fotografií krajiny a oblíbených stromů v krajině i okolí Ostravy. .A ještě sehnat tým lidí, kteří by pomohli instalovat, připravit sál k sezení- máme krásné modré a oranžové židle , připravit aparaturu s mikrofonem, flešku s nahrávkou a kvalitního muzikanta, který nás vezme " za srdíčko" a je to. Nastal den D a galerie se otvírá.A jelikož jsem žena činu, pozvala jsem si i patrony ze známých osobností , kteří pro nás něco znamenají nebo mohou znamenat a uvádí mě moje bývalá paní ředitelka,na jejíž škole jsem učila, kde ona také založila galerii a která mě nadchla pro tuhle krásnou činnost.Samozřejmě mě" pýcha " přerostla přes hlavu , plný sál zvědavých lidiček , co dokážu a nepřeberná řada lidí s kytičkami s odměnou pro mě / což se už nikdy nestalo, přestože nějakým zázračným způsobem jsem ještě měla v Ostravě 11 výstav a dost /.I v noci se mi zdají obláčkové sny.Moje první výstava v galerii.! Jsem nesmírně šťastný člověk! Postupem času přicházejí vystavovat nejen mladší ročníky, i kolegové , kteří mě chtějí podpořit, a výstavní " sen " se stává skutečností a konečně se nechají přesvědčit i mnozí senioři, kteří váhali, ale našli tu odnahu k výstavě..Napadají mě další a další náměty , co třeba představit starší dámy , které stále mají co ukázat , nabídnout- malířky, fotografky, cestovatelky, zpěvačky, výtvarnice , dětské pěvecké soubory, i dospělácké, různí hudebníci a můj scénář se naplňuje a máme už co ukázat nadšenému publiku. Přesvědčuji i nadšené profesionální fotografy, aby sáhli do " uměleckého archívu" a předvedli své umění. Daří se, odvaha je stále větší a větší.A já se dmu pýchou, moje splněné přání je naplněno až po okraj. A já jsem za tuhle práci obdržela titul Seniorka roku 2014. Děkuji všem za společně prožité zážitky v naší galerii.Budu ráda, pokud i nadále budete mít odvahu se mnou spolupracovat.Vzpomínky jsou nevymazatelné na setkávání s Vámi. Vaše ještě pořád emočně nadšená galeristka Hanka. Moje webové stránky , kde najdete fotografie ze všech vernisáží v Galerii G CHSG s poslední výstavou, která potrvá do 11.9.2018 Postřehy z galerie i všechny další uskutečněné výstavy v naší galerii. www.babi90.rajce.idnes.cz pod G- G centrum galerie G Postřehy z galerie