Povídání s Helenou - "Hovory H"
16. června jsme se naposledy sešli v knihovně s ambasadorkou Zvonkohry ing. Helenou Voctářovou. Tedy ne úplně naposledy. Jen se uzavřela série „Povídání s Helenou“ nad knihou Dona Miguela Ángela Ruize Čtyři dohody. Tato knížka inspirovala Jaroslava Duška, jehož představení určitě někteří z vás měli možnost shlédnout a prožít.
Kniha je vlastně jakousi sondou do našeho nitra, takovou psychologickou analýzou. Pro osvěžení paměti připomínám již zmíněné dohody.
První dohoda – Nehřešte slovem
Druhá dohoda – Neberte si nic osobně
Třetí dohoda – Nevytvářejte si žádné domněnky
Čtvrtá dohoda – Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete
Jednotlivé dohody na našich setkáních s Helenou okomentovala na webových stránkách Dana Marková. Její filozoficko-poetické úvahy jsou krásné a výstižné. Netřeba k nim cokoliv dodávat. Ale padl na mě los, aby shrnující komentář byl z trochu jiného soudku. Nemám tak poetického ducha, jsem spíše pragmatik než filozof. Hlubokomyslné úvahy pro mě nikdy nebyly to pravé ořechové. A šťourat se ve svém nitru mi také moc nesedí. Když to občas udělám, rozšťourám si ho tak, že jsem zralá pro psychiatra. A tak, hledajíc inspiraci, jsem si zasurfovala na netu. A nestačila jsem zírat! Názory v diskusních příspěvcích k tomuto tématu byly dost rozporuplné. Ale asi tak „halb und halb“. To mě teprve přivedlo k hlubšímu zamyšlení. Proč někdo knihu příkře odsuzuje až zatracuje, a jiný zase velebí. Je to způsobeno mnoha okolnostmi. Výchovou, založením – typem osobnosti, vzděláním, vztahem k duchovnu, životními zkušenostmi a jinými vlivy. Někdo žádnou berličku ke zdravým mezilidským vztahům nepotřebuje, nebo si to aspoň myslí. Všichni si však potřebujeme připomínat, jak důležité je neubližovat slovem: „Slovo je kouzlo – lidé ho používají jako černí mágové a bezmyšlenkovitě se navzájem zaklínají.“ Proto bychom se měli naučit nejdříve myslet a pak teprve jednat.
Druhá dohoda je neméně důležitá pro život: „Nemáme nikdy odpovědnost za činy druhých, neseme odpovědnost jen za ty své.“ Proto je dobré, i když dost těžké, nebrat si nic osobně, pokud nejsme zdravě sebekritičtí.
A co teprve třetí dohoda! I tu už nádherně rozebrala Dana. Je ještě těžší než ta druhá. No schválně – kdo jste si nikdy ve své mysli nevytvořil žádnou domněnku a zbytečně se třeba netrápil. A nakonec vše bylo úplně jinak…
A kdyby všichni dodržovali dohodu čtvrtou, nebo se o to alespoň snažili, bylo by vše úplně super!
Tak toto všechno jsme si zopakovali na červnové závěrečné besedě. Sešlo se nás sice méně než obvykle, o to ale bylo naše povídání s Helenou a jejím hostem Martinou komornější. Nebáli jsme se dát v plen své zážitky, pocity a zkušenosti nabyté při realizaci rad praktického průvodce na naší cestě k získávání osobní svobody – nebo chcete-li – zdravé asertivity. Mnohým z nás se podařilo na sobě zapracovat a postupně, krůček po krůčku, měnit svůj život k lepšímu. A mnohdy i s notnou dávkou humoru.
Autor: Zdena Večerníková
P.S. Jen dodávám, že Martina, kterou si Helena pozvala na naše povídání jako hosta, je dcera Reného Blažka a oba pro nás před časem připravili besedu o Španělsku. Martina je naší příznivkyní, naše témata jsou jí blízká, o to víc nás těší, když mezi nás zavítá... (Dana M.)