ePrivacy and GPDR Cookie Consent management by TermsFeed Privacy Policy and Consent Generator

Jak chutná Jižní Amerika - Zajímavosti z Argentiny

Jestlipak víte,
že i o stromech se můžete dovědět leccos zajímavého?
Představte si například, že na argentinských drahách není potřeba vyměňovat dřevěné pražce. Zní to nepravděpodobně, skoro až nemožně - ale je tomu tak. Je to tím, že jsou z kebračového dřeva. Tento druh červeného, nesmírně tvrdého a houževnatého dřeva, ze kterého se někde dělají dokonce i dlažební kostky, se jmenuje quebracho, protože „quebrar“ znamená lámat a „hacha“ je sekyra. No dobře. Já jsem ovšem zvědavá a tak se samozřejmě vyptávám: jak se tedy vůbec dá takovýhle strom pokácet, když je tak tvrdý, že sekyry láme nebo od něj samy odskakují a rychle se tupí? Dostává se mi ryze mužské odpovědi. K porážení těchto stromů je zapotřebí zvláštní oceli. A máte to.

Jestlipak víte,
že ačkoliv je kebračo nesmírně odolné proti hnilobě a voda či vlhkost na něj nepůsobí, nehodí se ke stavbě lodí. Tohle je to první, co díky těmto vlastnostem člověka napadá - ale smůla! Nejspíš by to vůbec neplavalo. Kebračové dřevo je totiž neuvěřitelně těžké …
 
Jestlipak víte,
co v říši stromů znamená  palo borracho  (čte se s nejméně dvěma až třemi r jako paloborračo)? No, překlad není právě poetický, neboť zní doslova „ožralý klacek“. Ta tam je poezie překrásných růžových květů! Tvar kmene připomíná širokou láhev, která se směrem do koruny rychle zužuje a někdy dokonce rozšíření uprostřed kmene připomíná sud. Nejvýraznějším rysem palo borracha ovšem nejsou ani květy, ani lahvovitý tvar kmene. Povrch kmene i větví je pokryt dřevitými několikacentimetrovými ostny, které vypadají - aspoň mně to tak připadalo - jako fakírovo lože. Když opadají krásné velké květy, začnou se vytvářet a otevírat plody a z nich po dozrání vyčuhuje bílé vlákno. V Chacu, kde se pěstuje bavlna, nosili nákupčím místo ní indiáni tohoto vlákna velké spousty. A aby se jim sbíralo pohodlněji, poráželi celé stromy. Takže? V dnešní době „ožralý klacek“ viděti - toť vzácná podívaná.
 
Jestlipak víte,
co je to pampa? Jsou to rozsáhlé rovinaté oblasti Argentiny překypující svěžestí, ovšem je-li po dešti. Stromů na ní roste málo. Nejčastěji jen ve vesnicích, kde chrání před sluncem. Kilometry téhle travnaté země zpestřují jen sloupy elektrického vedení a větrná čerpadla na podzemní vodu. Jedinou ornamentikou pampy jsou kůly, dráty a bezpočetné hloučky popásajícího se dobytka.
 
Jestlipak víte,
že pojem „umělé hnojivo“ je v Argentině prakticky neznámý? Řeky snášejí z kordilerských hor úrodnou naplaveninu už celé věky a výsledek je, že nikdo neví, jak je vlastně vrstva úrodné ornice hluboká. Někdo vám bude tvrdit, že jeden metr, další až deset metrů. Ale že by někoho napadlo tahat se na pole s hnojivem? Odkud a proč taky, když dobytek je pořád na pastvě a … hnojí! Takže sypat do půdy prášky … nač, prosím vás?
 
Jestlipak víte,
co zajímá argentinské chlapy víc než ženy? No fotbal! A samozřejmě, když se řekne fotbal, znamená to v Argentině Maradona. Fanoušci znalci tvrdí, že jediný, s kým se dá srovnávat, byl Pelé. Jako většina jihoamerických fotbalových hvězd i Diego Armando Maradona pochází z chudé rodiny. Už jako šestnáctiletý se ale dostal do reprezentačního družstva Argentiny a pak jeho kariéra stoupala neuvěřitelnou rychlostí. Ačkoliv byl mladý a na pohled nemotorný, jeho krátké, tlusté nohy uměly s míčem dělat zázraky.
Jak už to ve světě sportu chodí, brzy ho objevila a koupila Evropa. Ale ve Španělsku se nestačil ani ohřát, protože v zápětí přestoupil do Itálie do klubu SSC Neapol. A tady se předvedl ve své až dosud nejlepší formě a klubu okamžitě pomohl získat titul mistra Itálie. Vynikající byl poté i v reprezentačním družstvu Argentiny, které jeho zásluhou získalo v roce 1986 v Mexiku titul mistra světa! 
 
Jestlipak víte,
co se s jeho hvězdnou kariérou stalo dál? Začal se bavit, bohatl a fotbal pro něho přestal být vším. Věděl, že má dar od boha a to mu stačilo. Davy ho zbožňovaly, ženy před ním padaly na kolena. Diego se vykašlal na formu i životosprávu, porušoval smlouvy a ani klubová disciplína pro něj nic neznamenala. Na trávníku toho moc neukazoval, ale klub mu to toleroval. Pil, kouřil, honil se za děvčaty a příšerně ztloustl.
Přišlo mistrovství světa – Italia 90 a Diego, i když nebyl schopen běhat, byl opět úžasný. Pak ještě půl roku hrál, ale začaly se množit skandály s ženami. Není divu, protože se svými mileneckými schopnostmi se rád vytahoval na veřejnosti. „Přefikl jsem 600 žen!“ – prohlašoval o sobě a to mu vzápětí přineslo problémy s manželkou, která prohlásila, že jeho manažerkou bude sama, aby si nemyslel, že může tropit, co se mu zamane. Jenže se objevila přítelkyně Claudia. Byl to zvláštní vztah. Ráda se natřásala před novináři, smála se jako koza a vyprávěla, jak „ho má Diego malýho, i když zacházet s ním dovede bezvadně“. Pak ale udělal nejlepší fotbalista světa nepochopitelnou a zbytečnou chybu. Stačila jedna dopingová zkouška a stopy kokainu znamenaly 15 měsíců odpočinku od italského fotbalového svazu a rozchod s SSC Neapol. Odletěl do rodné Argentiny a tady ho zatkly pro přechovávání a užívání drog, načež byl propuštěn na kauci. Odsoudili ho i v Itálii. Pokutu sice zaplatil snadno, „levou zadní“, ale protože se mu nechtělo na 14 měsíců do vězení, raději zůstal v Argentině. Přes tohle všechno o něj byl neuvěřitelný zájem dál. Fanoušci jsou mu dodnes ochotní všechno odpustit. A ženy ho určitě zbožňují pořád … Musím přiznat, že i mně se líbil, zvlášť když měl mokré vlasy anebo když plakal (ať už štěstím nebo to jen hrál). Tak to je Diego Maradona, fotbalový fenomén, smilník a nadrogovaný blázen - a taková je Argentina! Myslím si, že se Maradona ve svém životě i několikrát porval, ale jestli to bylo právě „na nože“, to se nikde neříká. Vy ten nůž ale budete tentokrát potřebovat, jestliže se rozhodnete ukuchtit si „pobodané maso“.
                        Carne  clavetada
                        1,5 kg hovězího hrudí nebo nízkého roštěnce vcelku
                        100g špeku
                        2 lžíce oloupaných mandlí
                        2 lžíce oleje
                        3 zelené papriky
                        1 lžička pepře
                        ¼ lžičky mleté skořice
                        ¼ lžičky tlučeného kmínu
                        ½ lžičky oregana
                        ¼ lžičky nového koření
                        1,2 kg brambor
                        cilantro (zelená nať koriandru)
                        sůl
 
Maso očistěte a zbavte tuku. Povrch masa rovnoměrně pobodejte, dělejte zářezy, do kterých střídavě dejte kousky špeku a mandle. Maso opečte na rozpáleném oleji po obou stranách dohněda, přiklopte a šťávu vyduste. Přidejte sekané papriky, koření, osolte, zalijte vodou a duste 1,5 hodiny. Pak přidejte na stejně velké kusy nakrájené brambory, dolijte vodou a duste dalších 45 minut, až jsou měkké. Hotové maso a brambory vyndejte z omáčky. Maso nakrájejte podle počtu stolovníků a v přikryté míse dejte na stůl s mísou horkých brambor, se sekanou cibulkou a miskou omáčky, posypanou čerstvým cilantrem.


Autorka: Jiřina Štokingerová

Foto autorky: Salta kostel Iglesia San Francisko

 
ing. Helena Voctářová,
Zvonkohra z.s. SenSen Teplice,
21.02.2017