Jaký byl červen 2017 ve Zvonkohře
Letošní červen byl nejen mimořádně horký, ale pro většinu lidí ve Zvonkohře i pěkně hektický. A to ještě ani nezačala prarodičovská prázdninová pohotovost. Zkrátka, po dost „vypráskaném“ jaru nás slunce konečně poctilo svojí víc než velkorysou přízní a letní nálada způsobila hromadný úprk k vodě, na zájezdy, dovolené, zahrádky, atd., atd….
Takže jsme se sice potkávali na akcích Zvonkohry, ale při nabitém programu, ani navzdory vší snaze, nebylo možné stihnout vše. Nicméně, ohlédnutí a samostatnou rekapitulaci toho nejdůležitějšího, co se v něm seběhlo, si měsíc červen zaslouží. A přes již zmíněnou „rozlítanost členské základny,“ není toho, pohříchu, vůbec málo:
Především se úspěšně završily počítačové kurzy a klobouk dolů před nadanými „studenty“ i jejich výbornými vyučujícími – kus poctivé práce je za nimi, ohlasy jsou více než příznivé. Důkaz, že vzájemná komunikace mezi lidmi pořád funguje, a to i napříč generacemi. O tom, že je užitečná a prospěšná, není třeba pochybovat. Ostatně, z toho od začátku vychází i základní filosofie Zvonkohry a potvrzuje se, že správně.
Završily se také kreativní klubové aktivity, které nejen rozvíjejí tvořivost, ale pro mnohé jsou i vítanou odpočinkovou terapií. Takže se ještě v červnu „pačvorkovalo“ i malovalo na hedvábí. Trénovala se také paměť a mozku byl věnován i samostatný seminář Mgr. Martina Chlupáče, který nám předal zajímavé teoretické i praktické návody, kterak tenhle svůj důležitý orgán udržet v permanentní kondici.
Ti, kdo rádi chodí, podnikli v programu avizovaný výlet do Hřenska a okolí a další trasy už pro nás vymýšlejí a chystají Olga Heřmanová a Dáša Pokorná. Nechme se překvapit. Jedno z červnových cestovatelských setkání bylo věnováno i přípravě zájezdu do Litomyšle. Kromě toho, že se zde odehrávají každé léto krásné akce, je toto město také spojeno s výjimečným osudem naší Milušky Bálešové, takže návštěva Litomyšle má pro Zvonkohru dvojí význam – kultovní i kulturní. Na trochu delší cestu, i když jen imaginárně, po mapě svých zážitků a vzpomínek, nás opět pozvala osvědčená dvojice, Slávka Černá a Karel Stupka. Tentokrát jsme s nimi zavítali do Jižní Ameriky a přenesli nás tam opět prostřednictvím fotografií a víc než zajímavého vyprávění. Jejich subjektivní prožitky můžeme konfrontovat i s pohledem cestovatelky Jiřiny Štokingerové, jejíž knížka pod názvem „Jak chutná Jižní Amerika,“ vychází již takřka rok na pokračování na našich stránkách.
Ani na kulturu jsme v červnu nezanevřeli. Petr Kašpar si pro nás připravil v červnu „vážnou hudbu oděnou do nového hávu,“ tedy provedenou v netradičních aranžmá a zpracováních. Rozhodně zajímavý námět na přednášku - doba se mění, stejně tak i hudba a její pojetí, záleží jen na nás, jak moc se chceme měnit s ní – a tak i tady platí, někdo je flexibilnější a někdo konzervativnější. Jak říká klasik, „proti gustu žádný dišputát.“ Opustit zavedené mantinely ale rozhodně občas neuškodí. V každém případě byla Petrova přednáška opět zajímavá a „vysokoúrovňová.“
Na našem pořadu uváděném pod názvem Proudění jsme se v červnu sešli již po šestnácté, tentokrát v budově teplické knihovny. Byl věnován tématu „rakovina –restart života.“ Spolu s hostem, Ondrou Zimanyiovou, jsme se společně zamýšleli nad životem i touto obávanou nemocí, kterou už dnes velká část lidí i lékařů vnímá jako důsledek onemocnění duše. Najít a vynést na světlo to co ho tíží kdesi hluboko v nitru může být při uzdravovacím procesu paradoxně pro pacienta ten největší problém. Ondřina výpověď byla velmi upřímná a spontánní, mluvilo se vesele i vážně, tak jak je to v životě běžné, když se střídají smích a slzy nebo dokonce přicházejí pohromadě. Ondře sekundoval Petr Kašpar, protože jsou letití kolegové – muzikanti a také kamarádi. Není pochyb, že taková setkávání a povídání mají velký význam, protože působí jako pomocná ruka, po které se někdy člověk marně ohlíží.
Nutno říci, že Zvonkohra v červnu nelenošila ani co se týká sportu. Na Větrníku, kde se aktuálně odehrává naše cvičení, bylo živo. Hned počátkem měsíce k nám zavítal učitel a propagátor jógy, Marek Šmucar. Naše setkání bývají velmi podnětná, protože Marek s námi jógu nejen aktivně cvičí, ale také nám zprostředkovává spousty užitečných rad a zkušeností z této oblasti, a to od zasvěcených mistrů jógy. Spolupracuje přitom s Věrkou Michoňovou, která jógu dlouhodobě praktikuje. Takže pro nás začátečníky je určitě prima, že tohle spojení existuje a že máme vybudovaný takový kontakt. Ostatně, příznivá souhra náhod tomu chtěla, takže je vše jak má být. Dobrá je i zpráva, že cvičení jógy s Věrkou Michoňovou bude pokračovat po prázdninách, a to samostatně v nových prostorách.
Zatímco naše cvičitelka Věrka Heinová sbírala síly a užívala si zaslouženou dovolenou v Itálii, zaskočila za ni v červnu paní Lenka Hořejší – její pohybová terapie měla rehabilitační charakter s vybranými prvky jógy, strečingu, ale taky Feldenkraisovy metody, zkrátka bylo to intenzivní, ale velmi šetrné a jemné. Tenhle způsob cvičení má pro starší ročníky, a zejména pro méně mobilní jedince, určitě velký potenciál a vypadá to, že se s Lenkou budeme ve Zvonkohře potkávat i dál. Přejeme jí k tomu brzké uzdravení. Rozhodně si vysloužila náš obdiv, když za námi na Větrník obětavě přišla v ukrutném dešti, s rukou v sádře a ještě s námi cvičila.
Toliko ohlédnutí za červnem 2017, který je již minulostí - zbydou po něm fotky v naší fotogalerii a není vyloučeno, že některým výše uvedeným akcím ještě věnujeme na našich stránkách dodatečně samostatný článek…
Ale, nyní vzhůru do července, který již nezadržitelně nastal…..
Autor: Dana Marková