Říká o sobě, že je „duchovním hledačem,“ podle vlastních slov však nehledá „cestu,“ ale raději přímo „vchod.“ Říká také, že „všichni jsme pacienty tohoto světa,“ uznává názor, že „mikrokosmos je zrcadlem makrokosmu.“ Sféry, v nichž se při svém hledání pohybuje, vedou napříč duchovním spektrem a patří k nim především esoterika, mystika, spiritualita, budhismus, východní filosofie, křesťanství, Ježíš a jeho čistý odkaz, ale také techniky stimulující a rozšiřující možnosti našeho vědomí. Co ho však ovlivnilo a oslovilo zásadním způsobem, je pobyt v Amazonii, v komunitě otevřené křesťanské pralesní církve Santo Daime.
Své poznání si nenechává pro sebe a přináší o něm svědectví – jezdí mezi lidi a vypráví o svých prožitcích a své duchovní pouti. K tomu účelu založil spolek jménem Goscha, na jehož stránkách
www.Goscha.cz se zvídavý čtenář dozví mnohem víc. Jinak si ovšem Igora Chauna pamatujeme z jeho dětských hereckých rolí a také jako mluvčího studentského stávkového výboru v r. 1989. Asi nejvíc je ovšem znám coby scénárista a režisér hraných i dokumentárních filmů, jež se zhusta nevyhýbají ani různorodým kontroverzním tématům, osobnostem, informacím, s nimiž mívají oficiální „mainstreamová“ média obvykle značné problémy. Z jeho pořadů jmenujme např. Poštu pro tebe, Českou sodu, Úžasný rokenrol v Čechách a také filmové portréty věnované výrazným osobnostem z nejrůznějších oblastí, namátkou např. V. Havel, A. Lustig, V. Páral, D. Fišerová, Zbigniew Czendlik nebo Stanislav Grof. Posledně jmenovaný je americký psychiatr českého původu, objevitel holotropního dýchání, který se dlouhodobě věnuje výzkumu změněných stavů vědomí. V této souvislosti je především známo jeho experimentální testování účinků LSD. Podle něj se Vesmír manifestuje právě prostřednictvím našeho vědomí. A jakkoli je tuzemská oficiální věda skeptická k výsledkům těchto pokusů, rozhodně stojí za to, aby si o nich i laik něco přečetl. Jak se totiž ukázalo při našem setkání, spousta z nás, tedy tzv. „normálních“ lidí, občas zažije cosi zvláštního „mezi nebem a zemí,“ něco co se zdá být absolutně mimo naši exaktní materialistickou realitu, a protože si s tím obvykle nevíme rady a nechceme být „za blázny,“ jednoduše o tom mlčíme a zážitek často raději vytěsníme. Přitom je víc než pravděpodobné, že nám touto formou naše vědomí cosi důležitého sděluje.
A čeho se konkrétně týkalo naše setkání s Igorem Chaunem? Ti, co se již zúčastnili cyklu duchovních přednášek faráře M. Opočenského, budou jistě se mnou souhlasit, že se jednalo tak trochu o jejich volné, nicméně odvážnější, pokračování. Takže Helenka, která k nám Igora přivedla, měla opět výtečnou intuici a nebylo pochyb, že události měly zas jednou svůj přirozený, a přitom synchronní vývoj, a že jsme se všichni společně a spontánně ocitli ve správný čas na správném místě.
Tématem byla tedy opět naše existence, její smysl i konec, a také Bůh. Poslední z pojmů však může být kvůli náboženskému, či spíše církevnímu akcentu pro mnohé z nás obtížně přijatelný. Přesto nám často v nejrůznějších životních situacích nezbývá jiná možnost, než připustit, že existuje určitý vyšší řád nebo chcete-li princip. Igor ho nazval příznačně kompromisně - „vyšší přírodní zákony.“ Synonymem může být slovo osud, „boží mlýny,“ karma… Fungují a nedají se obejít. Igor nám v této souvislosti popsal autentické vlastní mystické zážitky vědomí zprostředkované v Amazonii požitím domorodého šamanského nápoje z liány, zvaného „ayahuasca.“ Probudil tím nečekaně intenzivní zpětnou vazbu. O svých, často velmi citlivých a emotivních příbězích se totiž rozhovořili hodně upřímně a neformálně i sami posluchači a odhalili tím mnohdy velmi zranitelnou část své duše Zazněly i velmi překvapující zkušenosti z prostředí hospicové péče, kde smrt není tabu a je chápána spíš jako odchod a příležitost k reflexi a rozloučení. Vznikla tak jedinečně uvolněná atmosféra porozumění, do níž patří pokora, důvěra i naděje. Jak nám Igor připomněl, všichni kráčíme k pochopení stejným směrem – jen každý jiným tempem, jinou cestou, někteří z nás oklikou. Objektivně i subjektivně se však tento obecný transformační proces zrychluje. Jen se ohlédněme za sebe, kolik věcí z oblasti sci-fi se za poslední léta staly běžnou skutečností, kolik událostí o nichž jsme si mysleli, že se nikdy neodehrály nebo nemůžou odehrát se nakonec přímo před našima očima staly tou „nejreálnější realitou.“ Kolikrát se k našemu údivu zhmotnila pouhá domněnka, lež se ukázala být pravdou a naopak. I proto buďme otevření, ale zároveň obezřetní, abychom se v tom vývojovém "evolučním fofru“ neztratili nebo nezabloudili.
Naše společná akce s Igorem nám ledacos z toho osvětlila. Byli jsme "na příjmu" a na stejné vlně. Jak trefně parafrázovala Jarmilka Čechová, „Chaunovo pozdní odpoledne,“ na Hrádku se vydařilo a věříme, že jsme se neviděli naposled. Na závěr si pojďme udělat jen malé shrnutí toho nejdůležitějšího, k čemu jsme společně dospěli, co bychom měli vnímat a co bychom si měli připomínat: