ePrivacy and GPDR Cookie Consent management by TermsFeed Privacy Policy and Consent Generator

"Neznám na stará kolena nudu"

Senzační rozhovor s Janou Pospíšilovou, která dokázala nadchnout své vrstevníky v Poděbradech a okolí, aby neseděli doma.

Seniorka Jana Pospíšilova založila v Poděbradech klub, který má téměř 500 členů. Organizuje pro ně sportovní aktivity, výlety nebo výuku cizích jazyků. O tom, jak vypadá její pracovní den, jsme si popovídaly v kavárně na poděbradské kolonádě u šálku kávy. 
 
Svaz seniorů postižených civilizačními chorobami - tak zní plný název svazu, který vedete spolu s dalšími seniorkami - můžete čtenářům vysvětlit, co to vlastně jsou civilizační choroby? 
Jsou to především respirační, pohybové a cévní choroby. Ale spadají sem také třeba onkologická onemocnění. 
 
SPCCH funguje v Poděbradech už patnáctým rokem a vy jste stála u jeho zrodu. Když se ohlédnete zpátky a srovnáte, jak fungoval svaz na začátku a nyní, v čem vidíte jeho největší vývoj? 
Největší vývoj vidím v tom, že se nám několikrát podařilo získat granty a mohli jsme tak díky tomu zorganizovat různé výlety. Taky jsem pyšná, že se svaz každý rok rozrůstá o další členy. 
 
Jak vás napadlo svaz založit? Co tomu předcházelo?
Začalo to tak, že jsem se scházela s dalšími šesti kamarádkami na cvičení a ukecaly jsme tamní učitelku, která učila mentálně postižené děti, aby s námi založila spolek pro seniory. Dělaly jsme si samy ze sebe srandu a řekly jí, že učit je, nebo seniory, už pro ni nebude takový rozdíl. Zakládaly jsme to v šestnácti lidech a po patnácti letech, je nás dohromady v Poděbradech 480. 
 
Co je posláním SPCCH? 
Hlavním posláním je sdružovat seniory trpící civilizačními chorobami a začleňovat je opětovně do společnosti. Nesoustředíme se ale jen na seniory trpící nějakou chorobou. Členy se mohou stát i zdraví senioři, kteří mají zájem a chuť se zapojit do aktivit, které jako svaz nabízíme. Jsme tu také pro seniory, kteří se cítí osamělí a díky nám nacházejí přátelství a pomoc. Mimo jiné máme v rámci svazu také například možnost půjčovat členům různé pomůcky, v minulosti jsme některým seniorům dokonce sehnali postele do bytu.  
 
Jaké aktivity pořádá SPCCH pro své členy?
Pořádáme toho skutečně mnoho. V týdnu máme fixní aktivity, na které jsou senioři přihlášeni podle toho, co je baví a zajímá a chodí pravidelně. Patří sem například taneční kroužek Country nebo Wendulky, kam chodí i pánové a průměrný věk účastníků je osmdesát let. Další oblíbenou aktivitou je kroužek ručních prací, který funguje už patnáct let. No a také se scházíme už šest let každý pátek na hodiny ruštiny. Ze začátku jsem uměla jenom da a net (rusky ano a ne) a teď už dokážu sestavit celou větu. 

Zlatohlavkova2.jpg
 
Na webových stránkách SPCCH Poděbrady jsem našla fotky z akcí pořádaných i mimo Poděbrady. Jak často takové aktivity organizujete?
To je různé, ale zpravidla máme na různé akce mimo Poděbrady vyčleněné středy. Většinou se jedná o jednodenní výlety po České republice. Jeli jsme třeba do Panenského Týnce, Vrbna pod Pradědem, Bydžova a letos v květnu jsme vyjeli na třídenní výlet do českých hor. V minulosti jsme také uspořádali výlety do zahraničí, kdy jsme se podívali do Drážďan a Norimberku. Opravdu toho pořádáme mnoho. 
 
Které aktivity jsou mezi členy nejoblíbenější?
No, asi ty tanečky, které pořádáme už dvanáctým rokem. Velmi oblíbené jsou také hodiny plavání, voda nás úplně oživuje. Vloni nám organizace Sensen poslala úžasnou mladou dálkovou plavkyni, která nám vysvětlila, jak to funguje, když chcete přeplavat kanál La Manche. On totiž Sensen (organizace pořádající aktivity pro seniory po celé republice) každoročně pořádá akci Přeplavme svůj La Manche, do které se každoročně zapojujeme spolu s dalšími seniorskými organizacemi v České republice.
 
Jak a kde tato akce probíhá?
Zájemci z našeho svazu se sejdou v místním bazénu a rozdělí se na deset skupin po deseti. Pak plaveme tam a zpátky v bazénu a počítáme si počet uplavaných kilometrů. Výsledky pošleme do SenSenu a oni porovnají výkony všech seniorů a vyhlásí vítěze. 
 
Ve vedení svazu stojíte už více než patnáct let, ale nejste na to sama. Organizaci jste si s kamarádkami rozdělily. Co máte na starosti vy?
Já se věnuji především kultuře, takže sháním zajímavé kulturní akce a vymýšlím výlety. Také vedu taneční kroužek. Organizace kulturních akcí přišla tak nějak přirozeně, protože jsem se před odchodem do důchodu věnovala práci pro Okresní kulturní středisko v Nymburce, kde jsem vedla výtvarné a pěvecké kroužky pro dospělé. Mohla jsem tak snadno aplikovat své zkušenosti z minulosti na práci pro svaz. 
 
Co vás na vaší práci baví? 
Všechno. Hlavně ten bezvadný kolektiv, který kolem sebe za ty roky mám. Často se mi stává, že jdu po Poděbradech a spousta lidí mě zastavuje a povídáme si, protože se známe ze svazu. Jsem za tohle opravdu vděčná. Díky svazu mám mnoho nových přátel, se kterými chodím na kávu nebo do kina. 
 
Práce ve svazu obnáší každodenní styk s dalšími seniory. Zkoušeli jste do některých aktivit zapojit i mladší generaci vašich dětí a vnoučat? 
Spolupracujeme s dětmi za základních škol z blízkého okolí. Učily nás třeba počítačovou gramotnost. Nejbližší akce, do které se zapojí i mladší generace bude 22. listopadu. Poprosila jsem děti ze školy v Čakovicích, aby si pro nás připravily vystoupení, budou hrát na kytary, zpívat a tancovat. 
 
Jak vnímáte dnešní mladou generaci?
Já ji miluju. Dva domy od svazu máme internát a tamní studenti nám občas chodí kouřit pod okna. Já jim vždycky podám popelník a povídám si nimi. No a taky mám vnučku, ale té když se na něco zeptám, třeba, jak je spokojená se svým klukem, tak na mě koulí očima, na co se jí to zase ptám a směje se.   
 
Nejbližší akce, kterou pořádáte, se bude konat 22. listopadu. Co to bude?
Připravuji na ten den vánoční posezení se členy. Tuhle akci pořádáme každý rok a většinou ji připravuji už od března. Program zahájíme my tancem, pak nastoupí děti z Čakovic s kytarovým vystoupením a celý večer zakončíme zase tancem naší druhé taneční skupiny. Pak si společně dáme kávu a zákusek a popovídáme si. Letos to bude ještě zpestřené pěveckým vystoupením manžela jedné členky, který pro svaz složil píseň s názvem “Jestli vám život není těžký, budeme chodit pěšky.” 
 
Vánoční setkání v listopadu - není na to ještě brzy? 
Není, protože holky pak musí péct cukroví a připravovat se na Vánoce a nestíhají. Sice jsme všechny v důchodu, ale nezastavíme se a stále máme, co dělat. Nakonec je to ale dobře, aspoň se na stará kolena nenudíme.

Text a foto: Barbora Zlatohlávková, studentka 2. ročníku magisterského studia na Katedře žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

Senzační rozhovory vznikly spojením spojením aktivních seniorů a šikovných studentů 2. ročníku magisterského studia Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.  Jde o kolekci celkem 12 rozhovorů. Jeden po druhém vám přineseme vždy ve čtvrtek na www.sensen.cz a na Facebooku Senzačních seniorů. I stáří může být senzační! Přesvědčte se o tom s námi.
 
Redakce SenSen (LN),
05.12.2019