ePrivacy and GPDR Cookie Consent management by TermsFeed Privacy Policy and Consent Generator

"Vařečku mi z ruky nevezmou"

Senzační rozhovor s Jiřím Eichnerem, který sdružuje kuchaře v důchodu.

Jiří Eichner je senior, který v důchodu nesedí jen doma, ale dál pokračuje v tom, co ho baví. Celý život pracoval jako kuchař a vaří i dnes. Založil Asociaci kuchařů a cukrářů ČR Seniorský klub – Starou gardu, která sdružuje kuchaře v důchodu. Pan Eichner je také sběratel. Doma opatruje více než dva tisíce historických kuchařských knih, jednu se dokonce pokusil napsat. V roce 2018 dostal Jiří Eichner za své aktivity od projektu SenSen čestné uznání v Ceně Senior roku. O dva roky dříve bodoval v Ceně Senior roku i celý klub Stará garda.
 
Vaření vás provází celý život, kde jste vařil před odchodem do důchodu? Vyučil jste se kuchařem?
Vařil jsem a budu vařit celý život, proto jsem i založil Starou Gardu. Vyučil jsem se ve Slovanském domě a potom jsem vařil třeba v Černém pivovaru.

Máte pocit, že se něco změnilo s odchodem do důchodu?
Už sice nevařím v restauracích, ale vaříme s Gardou na různých akcích. Jinak mi přijde,  že důchodci jsou na okraji společnosti, ale to byli dřív i kuchaři, takže se nic moc nezměnilo.

Před 15 lety jste odešel do penze, proč neodpočíváte v klidu doma a stále se věnujete vaření?
Vaření je můj život, proto jsem taky založil Starou Gardu, abychom se mohli dál scházet a vařit, protože nás to baví. Já se toho nikdy nevzdám. Co bych tady taky dělal, v televizi jsou nesmysly, to mě nebaví.

Co to je Stará Garda?
Celým názvem je to Stará Garda kuchařů a cukrářů České republiky, kterou jsem založil před 13 lety. Jsme součástí Asociace kuchařů a cukrářů České republiky, nejdřív se to jmenovalo Senior klub Asociace cukrářů a kuchařů České republiky a potom se to přejmenovalo na Starou Gardu, protože kdysi byla součástí Svazu československých kuchařů od roku 1918. Potom se Garda rozštěpila a udělal se Svaz a Stará Garda. Stará Garda dřív zastupovala činnost odborů. Pomáhala kuchařům a jejich rodinám, když někdo z rodiny zemřel, tak jim dávali nějakou podporu. Po roce 1945 byl ale zrušen Svaz i Stará Garda a žádné svazy nebyly. Za totality ale vznikly Poradní sbory kuchařů, které po roce 1989 přešly na Asociaci cukrářů a kuchařů a s tím vznikla právě Stará Garda, kterou jsem založil.

Proč jste založil Starou gardu?
Založil jsem jí, protože jsem měl pocit, že by se staří kuchaři měli scházet a hovořit spolu, kdyžtak i pracovat, když nám někdo práci dá. Naštěstí máme práce dost, abychom se mohli nejen scházet, ale taky vařit, protože jsme kuchaři.  Důležité ale je, jestli jsme zdraví, například tenhle rok jsme museli odříct 15 akcí, protože se léčím s kolenem a musím teď odjet na delší dobu do lázní, abych se vyléčil. Každý měsíc se scházíme, může nás navštívit kdokoliv nový a popovídat si s námi. Dřív nás bylo mnohem více, okolo sto kuchařů, ale pár z nich už odešlo do věčné kuchyně a je nás méně. Chodíme se taky dívat na různé akce, kde se vaří, abychom se něco nového přiučili, protože se chceme vzdělávat, to je důležité, nezůstat jen u stejného vaření, ale zkoušet taky něco nového.  Sice vaříme podle starých kuchařek, ale recepty předěláváme. Například vaříme hodně z pohanky a snažíme se ty tradiční recepty pojmout trochu modernějším stylem. Takový pohankový tatarák, to přeci není úplně tradiční recept.

Kde vás mohu vidět vařit?
Jsou to různé gastro festivaly nebo děláme i catering. Každý rok se účastníme akce Gastro Hradec, kterou pořádá Asociace, což je taková přehlídka kuchařů a cukrářů. Vaříme podle starých kuchařských knih a receptů, na které navazujeme. Spolupracujeme i se seniorskými organizacemi, kde vaříme a pečeme dobroty pro jejich klienty a pořádáme pro ně i přednášky o jídle, surovinách a jejich různých úpravách. Před Vánocemi pečeme i cukroví.

Co na akcích vaříte?
Nabízíme zdravou výživu. Já jsem fanatik do pohanky, takže vaříme z pohanky. Děláme pohankový tatarák, pohankové oplatky a vafle. Potom také vaříme štrasburskou kachnu. Neděláme to proto, abychom si vydělali, ale proto, abychom se představili společnosti, abychom jim ukázali, co vaříme a jak umíme pojmout staré recepty z kuchařek trochu jinak. Z vydělaných peněz nic nemáme, pokryjeme náklady za suroviny, které musíme nakoupit a za cestu.

Jak reagují vaši vrstevníci, když jim řeknete, co všechno děláte?
Já se stýkám hlavně s lidmi z Gardy, protože spolu trávíme hodně času. Já mám hodně přátel, ale většinou to jsou kuchaři, se kterými stále vařím. Pak je tu ještě moje manželka, která se vždy rozčiluje, kolik tady nadělám nepořádku, když si dělám přípravu na akce doma. Protože někdy si ty akce musím připravovat doma, než vyrazíme třeba po Praze na festival a tam vaříme.

Co si myslíte, že by pomohlo mezigeneračnímu dialogu?
Kdyby se mladí chodili dívat na naše akce a něco se z nich naučili. Tak jako my se chodíme dívat na jiné akce, kde se vaří, protože se chceme pořád vzdělávat, a to je myslím hodně potřeba, pořád získávat nové zkušenosti. Takže asi je to o tom najít společnou řeč o tom, co nás baví a co rádi děláme. My se taky scházíme, abychom si mohli povídat o vaření.

Chodíte do restaurací?
Já moc nechodím, když jedeme na Slovensko, tak se po cestě stavíme, ale v Praze moje oblíbené už zavřely. Když bych do restaurace šel, tak jdu do normální, kde si dám ten knedlík se zelím.

Jaký máte názor na fastfoody?
KFC jsem měl rád, tam jsme chodili dost často. Teď už mi to ale nechutná, má to takovou pachuť. V McDonaldu jsem byl jednou, když ho otevřeli ve Vodičkově, ale to mi nechutnalo.

Co byste poradil dnešní mládeži?   
Měli by cestovat. Dřív se taky chodilo na vandr a teď je mnohem více možností, aby se v zahraničí něco naučili a přivezli to k nám. Já jsem sice v zahraničí nepracoval, ale to byla jiná doba. Dneska už jezdíme s manželkou jenom na Slovensko, ale ti mladí by se měli podívat do světa a získat nové zkušenosti.

Co byste poradil seniorům, kteří nejsou aktivní? Jak byste je motivoval, aby se dál věnovali tomu, co je baví?
Já bych poradil každému seniorovi, aby měl takovou aktivitu, která ho baví. Nemusí to být vaření, můžou dělat autíčka nebo jezdit po vlastech českých. My taky chodíme po hradech a zámcích, viděli jsme všechny černé kuchyně, které jsou. Když senioři zůstanou doma, tak se budou nudit a zůstane jim jen ta televize, kde stejně nic není.

Text a foto: Lucie Slepičková, studentka 2. ročníku magisterského studia na Katedře žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

Senzační rozhovory vznikly spojením spojením aktivních seniorů a šikovných studentů 2. ročníku magisterského studia Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.  Jde o kolekci celkem 12 rozhovorů. Jeden po druhém vám přineseme vždy ve čtvrtek na www.sensen.cz a na Facebooku Senzačních seniorů. I stáří může být senzační! Přesvědčte se o tom s námi.
 
Redakce SenSen (LN),
27.11.2019