Ostrava – jih: Tady je radost stárnout
Mezigenerační beseda v rámi projektu Dopis vnoučeti se povedla.
Považuji za příjemné, strávit čas také ve společnosti někoho jiného než jen svých vrstevníků, napsala 14letá dívka po debatě s lidmi nad sedmdesát let.
Knihovna Základní školy Provaznická v Ostravě – Hrabůvce vře směsicí hlasů. V rámci projektu Dopis vnoučeti, který organizuje SenSen (Senzační senioři) - neformální spojení aktivních lidí - probíhá setkání dvou generací. Skupinu dříve narozených a žáků 9.A dělí skoro šedesát let. Organizátoři hodí do prostoru otázku: Co by se dalo dělat, abyste se o „protilehlé“ skupině dozvěděli něco víc? Pojďme si povídat o tom, co vás baví a zajímá.
„Babička mě učí háčkovat, o Vánocích pečeme cukroví. Jindy si povídáme o poválečné době, nebo co prožil pradědeček jako partyzán,“ říká jedna z dívek. Další vypráví, jak každý týden navštěvuje dědu a babi. Starý pán je sice na vozíku, ale neztrácí humor a vnučka s ním zažije hodně legrace. S babičkou zase chodí do obchodního centra nakupovat. „Nedělá mi problém oslovit nějakou starší paní třeba v autobuse,“ vysvětluje dívka, když se řeč stočí na to, jak poznává svět seniorů. „Vnuci k nám začnou rádi chodit, když si s nimi budeme povídat,“ uzavírá tuto část besedy Anna Sýkorová.
Pojďte s námi na Ondřejník
Z debaty vyplývá, že dříve narození mají řadu zájmů. „Když jsem před jedenácti lety založila Senior klub při Domě kultury Akord, navštívilo naší první akci 12 lidí, dnes jich jen tady z Hrabůvky chodí až 150,“ říká vedoucí klubu Šárka Zubková. Připravuje přednášky o historii, umění, cestování... „Jakmile potkám člověka, který něco zajímavého zažil nebo dovede, hned ho přemlouvám, aby k nám přišel na besedu,“ odkrývá tajemství bohatého programu. Když umí někdo na kytaru „musí“ jít zahrát k ohni při opékání buřtů.
„V létě jezdíme k moři do Chorvatska, každé první úterý v měsíci nám patří taneční sál v Domě kultury Akord. Vždy na 1. máje děláme výšlap na Ondřejník. Však můžete jít letos s námi,“ vyzve školáky Šárka Zubková. „My chodíme taky, ale jen na kratší výlety,“ poznamená jeden kluk. „Ten náš měří okolo pěti kilometrů, to dáte,“ hecuje Šárka.
Jedna z členek klubu Emílie Erlová navštěvuje počítačový kurz na Ostravské univerzitě. „Chtěla jsem se ve svém věku ještě něco naučit,“ objasňuje motivaci zájmu o výpočetní techniku. Už teď ale ví, že sotva kurz dokončí, „zapřáhne“ jí Šárka do výuky členů klubu při práci s počítačem.
„Jsem patriotem Ostravy- jih, proto dělám všechno pro to, aby se tady senioři cítili co nejlépe,“ dodává Zubková. Díky jejímu nasazení je v tomto městském obvodu radost být starý.
Marek Eben ve věži
Další účastnice dvougeneračního setkání Hana Papežová z Universitního klubu seniorů iniciovala před třinácti lety založení Galerie G. v charitním komunitním centru Gabriel. Kromě sólových koncertů, besed s herci, fotografy, ale také například s kardiochirurgem Janem Pirkem nebo psychiatrem Janem Cimickým, vystavují v galerii profesionální i amatérští výtvarníci všeho věku. Provazníkově ulici. „Jsem překvapená činnorodostí našich hostů,“ říká ředitelka školy Libuše Přikrylová.
„Snažíme se využívat dovedností a znalostí našich členů,“ říká bývalý učitel Jiří Bárta, když na besedě přibližuje program Univerzitního klub seniorů. Takže chemik připraví přednášku o svém oboru, lékař pohovoří o zdravotních rizicích ve vyšším věku. Klub občas zaloví také v jiných vodách. Svoje zážitky na moři vyprávěl seniorům Richard Konkolski, jak zdravě zhubnout poradil lékař Rajko Doleček. Aktuální téma koronavir probral s členy klubu lékař Rostislav Maďar. „Při exkurzi za technickými zajímavostmi v Dolních Vítkovicích jsme vytáhli Marka Ebena až do kavárny na věži,“ usmívá se Jiří Bárta.
Spatřit svět jinýma očima
Beseda začíná i končí vyplňováním anonymních dotazníků pro obě věkové skupiny. Senioři oceňují možnost popovídat si s mladými lidmi. Zatímco žáci například uvádějí: stereotypy, které se o seniorech šíří, nejsou úplně pravdivé, vlastně jsou to velice zajímaví lidé se zajímavými příběhy. Další žák doporučuje pořádat podobná setkání, protože považuje za důležité společně se bavit o svých zájmech a zážitcích. „Bylo příjemné být ve společnosti také někoho jiného než jen svých vrstevníků,“ napsala 14letá dívka a její vrstevnice uvedla, že je dobré podívat se na svět jinýma očima.
„Jsem překvapená činnorodostí našich hostů a věřím, že pohled žáků na seniory se změní,“ zamýšlí se nad dvougeneračním setkáním Libuše Přikrylová ředitelka Základní školy Provaznická.
Reportáž i s fotogalerií najdete také v Moravskoslezském deníku zde.
Text Josef Matyáš
Foto Dušan Stračánek