Login

Fb

Chůze budiž pochválena

Co s časem a zdevastovaným tělem v důchodu? Nikdy není pozdě se léčit.

Cukrovka, kardiovaskulární choroby, omezený pohyb a nadváha. To bývají pozůstatky života, který mnoho z nás věnovalo původním rodinám a „důležitému“ společenskému poslání ve veřejných funkcích, nebo „jen“ v celoživotní profesi. Co s časem a zdevastovaným tělem v důchodu? Nikdy není pozdě, a kromě lékařů a léků může být šance se léčit svépomocí.

Jak už bylo napsáno v některých předchozích článcích podepsaných naší předsedkyní Riou Szitányiovou, v KSŘ se snažíme prodloužit si aktivní život pohybem. Tvrdá realita je však neúprosná-léta běží. Někteří členové, kteří byli u zrodu našeho, sportům zaměřeného klubu seniorů, jsou najednou nuceni propagované sporty oželet. I zdánlivě „jednoduché“ aktivity, jakými je bowling, nebo pétanque, nemusí být vhodné pro každého. Například problémy s vyhřezlými ploténkami nejsou při těchto sportech něčím, co by je umožňovalo provozovat bez výrazné bolesti.
           
Jedna aktivita ale zůstává dostupná téměř pro všechny seniory. Chůze, je nejspolehlivější a nejvhodnější pohyb vhodný téměř pro každého, spolehlivou rehabilitační aktivitou a prevencí. Někteří se hodně nachodí po prodejnách za zlevněným zbožím. Jen u nás na sídlišti je letáků čtivý senior schopen na jediném okruhu po slevách nalítat s nákupní taškou kolem šesti kilometrů. I to je sportovní výkon.
           
My chodci klubu však hledáme jiné cíle. Kondičně sportovní chůzi na deseti kilometrovém okruhu v blízkosti sídliště střídáme s důstojnými poznávacími vycházkami. Snažíme se, aby byly vhodné i pro méně zdatné chodce. Jarní měsíce nám nabízejí dost příležitostí. Ještě není výrazné horko, turistické stezky nejsou prázdninově přecpané, politici nám zatím ulevili za cestovné, zkrátka všechno se sešlo, jen toho využít.
           
Jednu z prvních letošních vycházek jsme nasměrovali do lázeňského města Poděbrady. Podle Labe se dá chodit hodiny. V blízkosti kolonády jsme si prohlédli dům z „Ordinace v růžové zahradě“, zaskočili jsme se podívat na jezdeckou sochu Jiřího z Poděbrad a před cestou domů jsme se odměnili sladkou tečkou v jedné z vyhlášených cukráren. První chodecké kilometry mimo Prahu byly velice příjemné.
           
Příležitostí pro všechny naše chodce rozhýbat se po zimě byla vycházka po nábřeží Vltavy mezi pražskou Podbabou a Zámky s dvěma krátkými odpočinkovými převozy přes řeku. To byla „pohodová couračka“ i pro málo zdatné chodce
           
Dalším, už náročnějším cílem bylo starobylé hradiště Tetín, kam jsme si odskočili z Berouna. Někomu se stoupání k Tetínu zdálo náročné, ale počasí přálo a cesta smíšeným lesem byla velice příjemná. Přírodně vlasteneckou procházku s prohlídkou tetínských kostelů a odpočinkem na vyhlídce do údolí Berounky jsme ukončili na nádraží v Srbsku.
           
Už loni jsme se chystali na vycházku scenériemi Zákolanského potoka, ale nezadařilo se. Náš vlak nevyjel z Hlavního nádraží. Tentokrát už jsme však měli štěstí na „Cyklohráček“ českých drah i počasí, a tak jsme se mohli na startu v Zákolanech pozastavit u pomníku syna významného zakladatele sociální demokracie Ladislava Zápotockého-Budečského, kterým nebyl nikdo jiný než náš druhý dělnický prezident Antonín Zápotocký. Když už jsem vzpomněl pseudonym Budečský-Zápotockého st., nemohli jsme minout známé poutní místo Budeč, která nás přivítala v květu stromů a ozářená jarním sluncem. Příchod na Okoř jsme jako obvykle nemohli oslavit jinak než příjemným občerstvením.
           
A už je tu květen a jeho významná výročí. Devátého května jedna z politických stran pořádala pietní akt v místě, kde byla v průběhu druhé světové války německými fašisty popravena celá řada českých občanů. Část členů našeho klubu byla připravená se vzpomínky na zavražděné v průběhu 2. světové války zúčastnit. Zdrželi jsme však u hvězdárny v Bohnickém háji a na popraviště z doby fašistické okupace, na Kobyliskou střelnici, jsme došli krátce po skončení oficiálního programu. Problém to rozhodně nebyl. Aspoň jsme měli čas na podrobnější prohlídku pietního místa a pozastavit se u seznamu popravených, kde jsme našli obecně známá jména spoluobčanů našich předků, ale i jména lidí, kteří nebyli tolik veřejně známí. Ono je nakonec lhostejné, jak známé osobnosti zde zahynuly, důležitější je si uvědomit, že lidstvo je nepoučitelné a hrůzná historie se může, třeba ve změněné podobě, opakovat. Byla by chyba si památku těchto lidí a jedno z nejsmutnějších období historie českého státu nepřipomenout. Pieta byla součástí vycházky do prostředí, kam asi v průběhu roku běžně nezajdeme. Ďáblický háj byl pro nás nepochybně v tomto čase vhodnou volbou.
           
 Vítaným zpestřením pro nás byla i sportovně kulturní akce TJ Slavoj Břevnov s organizátorem Lubomírem Čejkou. Náš průvodce Luboš nás lehkým turistickým tempem a poutavým slovním doprovodem domorodce, provedl Strahovským klášterem na Petřín, přes vyhlídku na Prahu kolem Strahovského stadionu, přes park Ladronka až do areálu obory Hvězda. Kdo s námi nešel letos, může se zúčastnit za rok, protože Lubomír se svojí tělovýchovnou jednotou tuto procházku jarními parky opakuje každoročně.
           
Zkrátka naši členové, kteří si z nejrůznějších důvodů vysloužili nějaká omezení a nemohou využívat typických sportovních aktivit klubu, mají alternativu v nabídce „rozběhaných spolu seniorů“ a šanci na vycházkách navštěvovat místa, která dříve z nejrůznějších důvodů míjeli.
 
Vladimír Hejnic
 
Vladimír Hejnic,
Klub seniorů Řepy,
5/12/2019