Jak jsem se musela hýbat
I za vlády covidu neztratit dobrou náladu.
Odborníci nám doporučují, abychom denně nachodili tisíc kroků. Tak mně se to povedlo díky tomu, že jsem porušila pravidlo odkládat věci stále na stejné místo - klíče od zahrádky v zahrádkářské kolonii v Lysolajích jsem místo do kapsy tašky na kolečkách, kterou si tam pravidelně vozím, nechala na poličce v předsíni… Na to jsem, bohužel, přišla až při příchodu k bráně, která se musí odemknout, aby se člověk dostal dovnitř ke své zahrádce. Nezbylo mi nic jiného, než se otočit a jít zpátky na autobus a pak domů, tam klíče vzít a celou cestu zopakovat.
Tak jsem určitě ušla těch tisíc kroků, protože od zastávky autobusů v Lysolajích musím jít úvozovou cestou vzhůru do kopce k oné, již zmiňované, bráně a to nepočítám kroky na zahrádce. Tam je to spíše o podřepech a předklonech při pletí plevele a ošetřování plodin, které člověk zaseje a pak se o ně musí starat, chce-li získat nějaký užitek. V tom mu letos úspěšně konkurují slimáci - mně kompletně sežrali 2 krásné sazenice cuket, které jsem si vypěstovala od března doma na okenním parapetu.