Sůl nad zlato?

Od počátku historie  lidstvo vyhledávalo sůl, nejprve k přežití a posléze, aby učinilo jídlo chutnější a tím i lépe stravitelné. Také po tisíciletí se sůl užívá jako prostředek k uchování potravin. Slanost" je jednou ze čtyř základních typu chuti, kterou používáme pro rozlišování potravy spolu se sladkostí, kyselostí a horkostí. Testy také ukázaly, že sůl zvyšuje vnímání plnosti a hustoty, budí dojem, že je ve výrobku méně vody a dokonce zvyšuje vnímání sladkosti.
Lidské tělo si sůl nedokáže vytvořit samo, přesto je pro něj kvůli obsahu sodíku, draslíku, jódu a dalších látek životně důležitá. Sodík je pro lidský organismus velmi důležitý minerál. Udržuje rovnováhu tekutin, svalů, ale také nervového systému.
Množství tohoto vzácného dochucovadla, které se používalo již ve starověku, nesmí překročit denní dávku 5 gramů. Pro představu povolené denní množství jsou asi dvě čajové lžičky.

"Bílé zlato" tak se soli v gastronomii přezdívá, když se však zeptáte lékařů, mluví o ní jako o "tichém zabijákovi". Podařilo se jim titož prokázat, že třetina nadměrných konzumentů  trpí  nebezpečně vysokým tlakem. O tom, kolik a zda vůbec solit se léta vedou spory. Před pár lety vyšly studie, které před její konzumací varovaly. Novější průzkumy hovoří o chloridu sodném opatrněji.

Tělo jej potřebuje, ale měli bychom být opatrní a dávat si pozor na skrytou sůl :

• Mražená jídla – rychle a snadně, nicméně ne příliš zdravě, alespoň co se týká množství sodíku. Jedna porce takového jídla může obsahovat i 790 mg sodíku. Číst etikety se v těchto případech skutečně vyplácí.
• Cereálie – možná zdravá forma snídaně, nicméně s vysokým obsahem sodíku. Některé značky mají v jednom šálku cereálií až 250 mg sodíku.
• Zeleninové šťávy – obsahují celou řadu vitaminů a enzymů, ale také vysoké dávky sodíku. Šálek takové šťávy může obsahovat až 479 mg sodíku.
(Na trhu jsou k dostání i šťávy s nízkým obsahem sodíku, je však nutné pořádně číst etikety.)
• Balené maso a uzeniny – balené výrobky obsahují více sodíku než čerstvé potraviny. Samozřejmě záleží na typu výrobku a pak také na výrobci. Sledovat etikety se v těchto případech opravdu vyplácí, jelikož „zdravější“ uzeniny (šunka apod.) mohou mít ve skutečnosti více sodíku než suché salámy apod.
• Polévky – jsou zdravé, ale jen ty, které si uvaříte celé sami. Polévky v sáčku jsou obvykle plné sodíku. Například šálek kuřecí nudlové polévky může obsahovat až 744 mg sodíku. Pokud tedy nemáte dostatek času a přece jen sáhnete po takové polévce, pak vybírejte především ty se sníženým obsahem sodíku – v tomto případě se vyplácí sázet na polévky určené dětem.
• Marinády a především sójové omáčky – jedna polévková lžíce sójové omáčky může obsahovat až 1024 mg sodíku. Samozřejmě existují i lehčí varianty těchto omáček, ale i ty jsou odborníky na výživu považovány za „sodíkové bomby“.
• Omáčky na těstoviny – usnadňujete si vaření nejrůznějšími omáčkami? Pak vězte, že i půl šálku omáčky na těstoviny může obsahovat 554 mg sodíku.
• Kořenicí směsi či nakládané zeleninové chuťovky – jsou obvykle plné soli. I takové dvě lžíce nakládaných papriček jalapeňos můžou obsahovat až 568 mg sodíku.
• Slané oříšky – gram pražených, solených arašídů obsahuje 1,92 mg sodíku a velmi podobně je tomu u ostatních oříšků. Raději tedy volte nesolené varianty.
• Předvařená rýže či instantní těstoviny – tyto urychlené potraviny obsahují obvykle v jedné porci více než polovinu denní dávky sodíku. Mnohem lepší je tedy volit obyčejné – nepředvařené suroviny.
• Kečup – málokdo si uvědomuje, že i dochucovadla jako kečup obsahují velké množství sodíku. Jedna polévková lžíce kečupu tak může obsahovat 167 mg sodíku.
• Minerální vody – mohou obsahovat sodíku víc než 1000 mg v jednom litru.

Jak tedy  vařit bez soli, když nechcete dopadnout, jako v známé pohádce Sůl nad zlato a cpát se jen sladkými věcmi? Čím ji nahradit, když ji nemůžete nebo dokonce nesmíte používat? Nejelegantnější řešení příjemné také pro naše chuťové buňky je cesta bylinek.

Každá bylinka má skvostnou chuť, navíc zelené listy obsahují vitamin C, ukrývají v sobě kyselinu listovou a jiné důležité minerální látky. Nebojte se je přidávat do teplé i studené kuchyně. Budete-li si bylinky dopřávat denně v několika chodech, vaše tělo je bude mít vitaminy neustále k dispozici a brzy se vám za vaše služby dobře odmění.

• Řeřicha: Ostrá chuť podobná ředkvičce. Jemně nasekaná do pomazánek nebo zeleninových salátů. Ohromí vás i v omáčce či v domácí paštice. Pozor, při tepelné úpravě ztrácí vitamin C.
• Bazalka: Doladí pokrmy z rajčat, saláty, těstoviny, drůbež nebo ryby.
• Medvědí česnek: Má všechny vlastnosti normálního česneku, navíc ho mohou konzumovat i lidé, kterým obyčejný česnek působí zažívací problémy.
• Oregano: Nejčastěji se přidává do polévek a omáček, stejně jako majoránka. Hodí se k tučnějším jídlům, do špaget nebo na pizzu.
• Kopr: Skvělý doplněk zeleninového či bramborového salátu. Dochutí tvarohové pomazánky.
• Libeček: Patříte mezi chronické ochucovače, kteří jako první sáhnout po bujonu či maggi? Raději si natrhejte pár lístků libečku. Ve vývarech je přímo skvělý, jen se to nesmí přehánět. Dobře ochutí i šťávu pečených mas nebo vodu, v které vaříte brambory.
• Tymián: Tajemný lék, který ulevuje při zánětech žaludku. Na rozdíl od ostatních bylinek vydrží dlouhé vaření, proto se nejčastěji využívá do omáček, polévek, zeleninových salátů, ochucených rýží, těstovin, na ryby, zvěřinu i drůbež.
• Rozmarýn: Koření, které vám obzvláštní menu z rajčat, lilků, zeleninové saláty, brambory, sýry a mleté maso či zvěřinu.
• Kerblík: Chutí i podobou připomíná petržel. Jeho vůně je spíše do anýzu. Obsahuje vysokou dávku vitaminu C. Čerstvé listy se přidávají až ke konci vaření, aby neztratily specifickou vůni a nasládlou chuť. Super koření do krémových polévek, k vajíčkům, jemným omáčkám a do zeleninových jídel.
• Meduňka: Luxusní bylinkou je citronová meduňka, která se přidává všude tam, kde se hodí citrónová šťáva. Dochutíte jím saláty, polévky nebo vaječné zapékané pokrmy
• Máta: Úžasná ingredience do marinád, na kuře. Výborně se hodí v kombinaci s medem na drůbež a mořské plody.
• Zázvor: Čerstvý kousek dodá jídlu pikantní citronovou příchuť. Hodí se především do masitých a rybích pokrmů, marinád a na zvěřinu. Sušený ho klidně přidejte do pekařských a cukrářských výrobků. Organismu pomáhá k dokonalému trávení.

Nevěříte, že citron nahradí sůl? Pro začátek zkuste osolit maso méně a dodat mu marinádu z citronové, limetkové nebo pomerančové šťávy. Uvidíte, že jídlo bude křehké, šťavnaté a hlavně dobře ochucené. Když si troufnete, použijte jen šťávu z citrusů a na "bílé zlato" zapomeňte.
Největší boj svádí se solí milovníci masa. Kombinace zázvoru a citronové šťávy přesvědčí každého. Vykouzlíte si delikatesu chuťově výraznou, ostrou a s dokonalým aroma. Syrové maso půl hodiny před tepelnou úpravou namočte do marinády, kterou si připravíte z olivového oleje, citronové šťávy a medu. Nechte v ledničce odpočinout, a pak už si jen užijte neotřelou a zdravou chuť.
Radikálně omezit solení či dodržovat „neslanou dietu" předepsanou lékařem při vysokém krevním tlaku a dalších závažných zdravotních potížích představuje  však pro mnohé z nás  nadlidské odříkání. Pokrmy připravené bez použití soli nám připadají mdlé, fádní a nechutnají - jak to ostatně známe z pohádky Sůl nad zlato. Na slanou chuť, resp. na sůl totiž vzniká návyk, a zbavit se návyku ze dne na den je obtížné, ne-li nemožné.
Držme se tedy rčení „ Dobrého pomálu“.