Náš (před)vánoční čas - jóga, klášter, knihovna :-)
Konec roku prožíváme ve znamení svátků. Je to období, k němuž neodmyslitelně patří trochu blýskavého kýče, trochu nostalgie, trocha zamyšlení a taky nejrůznější charakteristické dobrůtky a speciality naší kuchyně. Podobně jako slavnostní stůl, prohýbal se i náš prosincový program pod tíhou nejrůznějších svátečních lahůdek, které jsme si na sklonku roku s chutí dopřáli a zaslouží si pozornost. Zde je proto naše malé ohlédnutí. Především to byl:
Vánoční čas s Petrem Kašparem na Hrádku 14. 12. 2016:
Petr, jako obvykle, byl tím nejlepším průvodcem vánočními melodiemi, povídáním, vzpomínáním, koledováním. Zábavu okořenily vtipy a fórky přítomných pánů, pohodu doladilo dobré jídlo, zejména výborné domácí vánoční pečivo. Opět se potvrdilo, že tohle know how českých hospodyněk si zaslouží být zaznamenáno na seznam UNESCO, protože něco tak dobrého musí zůstat zachováno i pro generace budoucí. Zrak i chuťové buňky si přijdou na své a na rozdíl od té módní virtuální, je tahle realita poctivě skutečná. Stejně jako hudba. Prostě, „nebe v hubě a hudbě,“ můžeme klidně parafrázovat známou hlášku režiséra Z. Trošky. A když k tomu přidáte to jedinečné neopakovatelné vánoční fluidum, pak ráj máte na dosah.
Vánoční jóga – Hrádek 6.12.2016:
My jsme se Vánocům ovšem věnovali už i v rámci naší prosincové jógové seance, která byla tentokrát díky adventu zaměřena ještě intenzivněji na zklidnění, půst, meditaci a duchovní přípravu. Zapálili jsme si k tomu svíčky a pečivo se ochutnávalo taky, jen se víc experimentovalo se zdravějšími variantami a ingrediencemi, ale dobré to bylo též a užili jsme si to krásně.
Výlet do Oseka 17. 12. 2016:
A což teprve naše již tradiční předvánoční pouť do Oseckého kláštera. Absolvovali jsme ji již potřetí, a určitě ne naposled. Pěší cesta vedla opět z Hrobu přes Domaslavice. Někteří z nás jsme si ještě dobrovolně trochu „zašli.“ A to podívat se na Salesiovu výšinu, což je zajímavá přírodní geologická památka – naplavenina pravěké řeky, tvořená skalními křemencovými útvary. Od města sice není daleko, ale je to pěkný „stoupák.“ A když se v divočině ještě k tomu brodíte nánosy spadaného podzimního listí, musíte našlapovat opravdu hodně opatrně. Otisky pravěkých mlžů jsme sice nenašli nebo spíš nehledali, ale „duch místa“ jako by probudil skryté „animální pudy,“ kterým většina poutníků s nadšením podlehla a při pohledu na skálu, se proměnili v hbité „kamzíky.“ Nicméně kamzíci, a zvláště ti "dvounozí," to nemají vůbec jednoduché. Jak se totiž posléze ukázalo, došplhat na vrchol bylo mnohem jednodušší než ve zdraví opět sestoupat dolů. Zaslouženou odměnou za ten adrenalinový výkon a námahu bylo teplo a posezení v Oseckém klášteře, kde jsme ochutnali „svařák,“ „štrůdl,“ pokochali jsme se expozicí, poslechli koledy, pohladili jsme si „němé tváře,“ postávající u jesliček, přispěli drobnou mincí na jejich chov, a pak jsme ještě navštívili klášterní pivovar. Pivo bylo řezané a dobré, klobásky vynikající.Totéž platí o sladké kombinaci bílé víno/medovník. A my prožili pospolně jeden báječný předvánoční den.
Vánoční besídka – knihovna 20. 12. 2016:
Přesně v onom čase, který K. J. Erben trefně popsal „adventu již na krátku a blízko, blizoučko Štědrý den,“ jsme se ještě narychlo sešli v teplické knihovně. Zavzpomínali jsme si na Vánoce našeho dětství a vrátili jsme se přitom do dob školních vánočních besídek. S pomocí lidových říkanek, neřku-li s přispěním pánů Sládka, Seiferta, Wolkera, Šrámka a dalších našich klasiků, vůbec nebylo těžké přivolat i hodně zapomenuté vzpomínky. Vyprávění a verše střídalo čtení moudrých vět, které jsme si navzájem sdělili jako přáníčka obálkovou metodou. Kvůli zdravotní indispozici s námi bohužel nemohla být Helenka Voctářová, nicméně i přesto pro nás stačila zařídit dárek - vánoční překvapení v podobě krásného hudebního vystoupení Ireny Kašové, s níž jsme si zazpívali vánoční písničky a koledy. Helence jsme samozřejmě "unisono" přáli brzké uzdravení a zjevně se ten přenos pozitivní energie povedl, protože zlepšení se hned druhý den opravdu dostavilo. Díky všem za dvouhodinové milé setkání při němž zazněla spousta krásných slov a vět. Až tak krásných, že by byla věčná škoda je nechat jen tak upadnout do zapomnění.
Takže, zde je alespoň malá retrospektivní vánoční koláž, složená z přečtených veršovaných útržků:
Až přijde Mikuláš, řeknu mu Otčenáš, nastavím košíček, on mi dá jablíček a já mu zazpívám jak v háji slavíček.
Hvězdička stříbrná dopadla na zem, a všechno kolem nás mění se rázem.
Stromku, pojď už dál, zmrzneš na té pavlači, ať jsi jedle nebo smrrček, ať jsi sebemenší skrček… :-)
Vánoční stromeček zavoněl v pokoji, maminka u stolu jablíčko rozkrojí…
Po sněhu půjdu čistém, bílém, hru v srdci zvonkovou, vánoční země je mým cílem. Až hvězdy vyplovou, tu budu blízko již…
Hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká, dnes všechny struny v srdci znějí…
Můj duch zas tone v blaha moři, vzdech srdcem táhne hluboce a zvony znějí, světla hoří – Ó Vánoce! Ó Vánoce!
V půlnoční hodinu anděl se zjevuje, radostnou novinu pastýřům zvěstuje...
A na konci města vede do chaloupky cesta. Třebas právě nový člověk po ní na svět přišel a rozhazuje bílý křik na nahé stěny, že už je tu, malý, živý, narozený…
Vánoce roku 2016 jsou za námi. Ať žijí Vánoce 2017!!! :-)
Napsala: D. Marková