Zamyšlení Jiřího Pilky pro SENSEN

Je mně 83 let a dobří přátelé radí, abych už nic nepsal, že často volím kazatelský tón a ten nikoho nezajímá.  Po pár letech jsem se rozhodl přijmout riziko stařeckého textu a doufám v porozumění u čtenářů mé věkové kategorie. Vlastně myslím i na mladší, dejme tomu nad šedesát pět let. Je to etapa, v níž už mnohým z nás „zapadlo slunce“, žijí podvečer anebo večer i počátek noci života.  Někdo je svěží v pětaosmdesáti, jiní stěží zvládají šedesátku. Pro všechny čtenáře, jimž „zapadlo slunce“ (ztratili partnery, nemají práci, zbortily se jejich rodinné vztahy, zchudli, bojují s nemocemi) by následující stránky mohly nabídnout pohlazení (pocit, že nejste se svými problémy sami), mnohá varování, trochu i zrcadlo. Některá konstatování mohou být i nepříjemná, nebudete s nimi souhlasit, nebo si je nechcete přiznat. Nabízené zkušenosti nejsou jen moje vlastní, mnoho je odpozorováno, něco má původ v dopisech, které jsem kdysi dostával od posluchačů rozhlasu, když jsem tam ještě hovoříval. Neunikne vám známá pravda, že se lidé v mnohém liší, což jistě budete tolerovat shovívavě.
    Možná trpím stařeckou iluzí o prospěšnosti předkládaných myšlenek. Pak mne omluvte, a přijměte moje slova jen jako malé postěžování člověka, jemuž stejně jako vám ubývá sluch, zrak, pohyblivost a bohužel i přátelé, protože již opustili tento svět. A také se shodneme na značné míře životních zklamání a doufám i na dobrém podílu radostí. Chovejme naději v milosrdné prožití zbytku času.  Uvítám, připojíte-li se.

Celý příspěvek ZDE