Česká dechovka s Petrem Kašparem

Tentokrát byla Petrova hudební přednáška věnována velikánům české dechovky, skladatelům Josefu Poncarovi, Karlu Vackovi a Jaromíru Vejvodovi.

Zvláštním úkazem je přitom datum jajich narození – nejenže se narodili ve stejném roce 1902, ale dokonce ve stejném měsíci, a aby toho ještě nebylo málo, přišli na svět přesně týden po sobě, takže v pořadí to bylo 14.3., 21.3. a 28.3. - a pak, že hvězdy nemají vliv na naše osudy :-))

Petr se netajil tím, že česká dechovka je pro něj  srdeční záležitost, s níž jsou  spojeny jeho hudební začátky a výše uvedený triumvirát je jeho krevní skupina. Přednáška měla být  retrospekcí se spoustou originálních nahrávek,  a zároveň hudební delikatesou, jejíž příprava zabrala určitě spoustu času.Těšili jsme se všichni.  O tom svědčil i rekordní počet posluchačů, který se v určený čas dostavil

Ovšem, pakliže jste Čech, sedíte mezi lidmi, v prostředí, kde se čepuje pivo a podává guláš s knedlíkem, a k tomu vám pustí „Modrá kukadla,“ Zůstaň tu s námi, muziko česká,“ Cikánko, ty krásná,“... atd., uznejte, že nevydržíte sedět v klidu - netancovat, nejuchat, nezpívat, i kdyby vám hudba jinak vůbec nic neříkala.
Takže, ohlášená hudební přednáška se díky výše uvedeným atributům, opravdu poněkud neplánovaně „zvrhla“ v lidovou zábavu. Petra to určitě mrzelo, protože spousta jeho slov zanikla ve všeobecném veselí a k těm, kteří přece jen preferovali poklidnou atmosféru, často vůbec nedolehla.

Výsledek byl tedy poněkud kontroverzní. Někteří odcházeli nadšení, jiní byli rozladění.  Asi k tomu přispělo i to, že jsme úplně poprvé testovali nové prostředí, protože s naším ideálním  azylem na Hrádku na Letné jsme se museli bohužel rozloučit a náhradní útočiště jsme našli na opačném konci města – právě  v prostorách Panoráma Bowlingu.

Souhrou všech okolností pak u většiny přítomných převládla trochu anarchistická chuť se bavit. A zakázat lidem, aby byli veselí, to snad ani nejde. Petr to ostatně  dobře ví a určitě nám velkoryse odpustil.

A pánové, Poncar, Vacek a Vejvoda? Tak ti museli mít radost ze všech největší, když i po těch létech jejich písničky mají takovou sílu, že dokážou lidi zvednout ze židlí, a to i přesto, že doba zábavě teď zrovna moc nepřeje, ale koneckonců, to sakra  nepřála ani v minulém století,  kdy jejich písničky vznikaly.    

Takže je vlastně všechno v pořádku a ti zklamaní se s tím už musí nějak popasovat.

Příště se polepšíme – nebo snad ne??? :-))

Autor: Dana Marková