Na skok u protinožců

Slávka Černá je nadšená cestovatelka. Navštívila zajímavé kouty naší planety a o svých zážitcích dovede poutavě vyprávět.  Její  vnímání světa navíc, jak jsme se již několikrát přesvědčili, není jen úzce  geografické, ale zahrnuje různé úhly pohledu a často i velmi překvapivé souvislosti, které nás vedou ke společnému vážnému zamyšlení.   

Tentokrát jsme se Slávkou pomyslně zdolali 10,5 tis. km po Austrálii. Říká se o ní, že je to pustina přerušovaná městy. Naše pouť začala v legendárním Sydney. A díky krásné Slávčině fotodokumentaci s podrobným popisem,  jsme si všechno mohli důkladně prohlédnout. Operu House, most Harbour Bridge, nadzemní tramvaj, obří akvárium, architekturu koloniální i moderní,  parky, města Canberru, Brisbane, Melbeurne, vodopády, pláže, cedry, velké fikusy, obří termitiště, mangovníky, rostlinu zvanou stromová tráva, ale také klokany, pštrosy emu, ježuru, papoušky, nebezpečné medúzy, divoké psy dingo. Samozřejmě jsme probrali i historii australských králíků a také velký symbol Austrálie, kterým bezesporu je medvídek koala a jeho permanentní eukalyptový „rauš.“   Poznali jsme nefalšovaného, i když už bývalého, lovce krokodýlů, „krokodýla Harryho,“který se teď už spíš věnuje svému obchůdku se "smíšeným zbožím,"  a také hledání drahocenných opálů, v jejichž těžbě je Austrálie spolehlivou jedničkou.

Našeho zájmu nezůstala ovšem ušetřena ani koloniální minulost australského světadílu spojená s Velkou Británií a pak také úžasná příroda a původní obyvatelé. Slávka, díky své velké zálibě – potápění, měla ještě v roce 2004 možnost poznat australský bariérový korálový útes, který byl nejrozsáhlejším světovým systémem tohoto druhu.  To vše je již minulostí, protože zřejmě vlivem klimatických a civilizačních změn došlo k jeho nenahraditelnému rozpadu.

Neméně smutná je také historie původního obyvatelstva Aboridžinců. Geniálně intuitivní, s přírodou spjatý národ byl fatálně zdecimován západní civilizací, s níž nikdy nesplynul.  Za právoplatné občany  svého domova byl „vyspělou západní demokracií“ paradoxně prohlášen až v r. 1967.  Aboridžinci jsou známí svou hrou na „didžeridu.“ Tento nástroj není nic jiného, než velká větev „vyžraná“ termity, a tím pádem dutá.  Světově známé je jejich posvátné místo, skála Uluru, jejíž viditelná magie spočívá v měnící se barvě, a ta skrytá vyplývá z legend i skutečných příběhů, často nevysvětlitelných a opředených tajemnem.  Aboridžinci ani po létech nejsou schopni fungovat v odlišných životních podmínkách, které jim přinesla kolonizace, dokonce je patrná jejich snaha ukončit existenci v současném materiálním světě, jehož podoba je jim cizí.
Překvapivým a trochu mrazivým svědectvím, které nám může mnohé souvislosti v širším kontextu vysvětlit je knížka „Poselství od protinožců.“ Slávka nás na ni upozornila a její přečtení doporučuje všem chytrým lidem, kteří chtějí vědět víc a vidět dál. :-)

A my určitě doporučujeme nenechat si ujít ani další Slávčinu přednášku. Možná se společně  vydáme na Nový Zéland, možná na Island (?) :-).

Napsala: D. Marková