Jak jsme si vlezli do leknínu

Naše říjnové povídání s Helenou mezi knihami bylo trochu poznamenáno podzimní nostalgií – málo platné, přicházející dušičkové období se sychravým počasím nás zpomaluje a po tom letošním horkém létě je to dost náročný „sešup.“ Adaptace na zimu se ale určitě podaří, ostatně stejně jako každý rok, nám ani nic jiného nezbývá. :-)))

Ti z nás co si minule stihli udělat testíky na temperament, s potěšením zjistili, že jsou „v normálu.“ Znamená to, že v sobě obsahují přiměřený mix sangvinika, cholerika, melancholika i flegmatika a citovou i racionální část své osobnosti mají cca vyrovnanou. Což je zcela v pořádku, protože kdyby pánbůh chtěl mít na světě jen čisté sangviniky, choleriky, melancholiky a flegmatiky, tak by to určitě zařídil. Nicméně, moudré by to nebylo a zábavné asi taky ne..:-)) Oni si tyhle psychologické kategorie na sebe vymysleli sami lidi, v touze, se trochu víc poznat. Ale záležitost je složitější než se na první pohled zdá, protože k našemu vnitřnímu nastavení, s nímž přicházíme na svět, přibíráme během života další vlivy, které nás formují – genom, výchovu, prostředí, vzdělání, kulturu a podmínky, v nichž vyrůstáme, věk, díky němuž nejen stárneme, ale se i vyvíjíme atd., atd..... takže třeba při pohledu na Hispánce a Skandinávce je na první pohled zřetelné, kdo z nich je introvert a kdo extrovert. I když výjimky potvrzují pravidlo. Zkrátka, pro jednotlivé kategorie je teoreticky definován soubor charakteristických vlastností, ale v každíém člověku se stejně ve finále individuálně smísí a překryjí.

Je to tak dobře, protože svět má být hezky barevný a díky tomu i je. Navíc, narozdíl od ostatních živočišných druhů má člověk k dispozici vyšší formu inteligence, která by ho měla motivovat ke zdokonalování sama sebe a umožňuje mu se vědomě měnit. Je tu ovšem nutný předpoklad – jeho vůle chtít tyhle možnosti využít. Samozřejmě tím není myšleno umělé vytvoření nějakého dokonalého genetického mutanta z dílny sci-fi – umělého člověka.

Psi „voříšci,“ jsou často chytřejší a životaschopnější, než ti s rodokmenem. Příroda zkrátka umí míchat ingredience nejlíp.Člověk se od ní může leda tak učit, případně jí pomáhat. Jinak řečeno, všichni jsme v jejích rukách takoví „voříšci,“ a přitom každý sám o sobě originál. To, jak jsme přišli na svět, přijmout musíme, ale pracovat na sobě můžeme dál. Je to na nás.

Geniální princip, nemyslíte?

P.S. Relaxace byla tentokrát v leknínu – já chtěla zimu a tučňáky, ale ty mi Helenka nepovolila :-))

Mějte se :-)))

Napsala: Dana Marková