Kousek Francie v Šanově a pan Petanque

Naše Helenka je vizionář - na dobré nápady má „čuch.“ Když nám s lehce direktivním přízvukem sdělila „...a začneme konečně hrát ten petanque, naučí nás ho kamarádi z Řep, už jsem to domluvila s Pepou Procházkou,“ věděli jsme, že je to definitivní, a bánit se nemá cenu,:-)) ale přece jen jsme divně koukali.

A teď – hrajeme petanque. :-))) Přesněji řečeno, zatím jen trénujeme petanque – ale rádi!:-)

Trochu pikantní je na tom skutečnost, že Zvonkohra v červnu podnikla sice nádherný výlet do Paříže, ale petanque, ačkoli má francouzský původ,  se k nám dostal,  jak už bylo řečeno, trochu oklikou, přes Prahu, - Řepy. No, a dneska už můžu směle napsat, že Zvonkohra „zavlekla“ tuhle hravou záležitost do Teplic. Což je dobře, a to rovnou ze dvou důvodů. Jednak, sponzorsky vybudované petanquové hřiště v ulici U Kamenných lázní dosud zelo prázdnotou a jednak se Teplicím přece říká „malá Paříž.“ Takže co stylovějšího by mělo patřit do Šanova než kus Francie... :-)))

A můj první dojem z tréningu? Ujal se mě Vašek Samek, pro mě pan Petanque. Jinak mu v duchu už neřeknu. Jedno od druhého totiž nejde oddělit. Vašek se s petanquem tak dlouho hledali, až se našli. Na chlapech je krásné to, že se umí nadchnout a jsou hraví v každém věku. :-))

To my ženské jsme o fous rezervovanější a náš úhel pohledu má širší záběr - třeba co si vzít na sebe.... Já např. přišla v páskových letních botkách, do kterých jsem si okamžitě nabrala písek... Jenže, písek/nepísek, to už jsem stála v magickém kruhu, měla v ruce žlutý „košonek,“ přidělené koule, a prý „házej!“ „Vždyť vůbec nevím, o co jde?“ „To se dozvíš až za pochodu!“ A pak už Vašek vysvětloval co a jak, měřil, hlídal, a to  nejen mě, ale i druhou půlku hřiště, (kde se snažily Dana se Zdenou), při tom všem ještě hrál a samozřejmě vyhrával, poněvadž mě to sice chytlo, bavilo, ale popravdě mi to moc nešlo. Koule lítala kam neměla, ale chtěla, a ze všeho  nejvíc ji jako magnet přitahovaly postavy spoluhráčů na hřišti .:-))) Když jsme skončili, Vašek všechno vzorně uklidil a složil do speciální tašky na kolečkách. Připadala jsem si trochu jako na golfu :-)) Nenechal mě ani smotat provázek, kterým bylo rozděleno hřiště. “Neudělala bys to správně,“ řekl lakonicky. Když jsem se koukla na odborně zamotaný štůček v jeho ruce, musela jsem uznat, že má pravdu. Můj způsob motání proti jeho, to by byla čirá anarchie. Vašek je ten nejlepší trenér jakého jsme si mohli přát, nadšený obětavec, laskavý, ale cílevědomý perfekcionalista, a tak je dobře, že nás občas „zachrání“ Jiřinka, která má na to svoje oficiální páky jako petanquová šéfka a koneckonců i jako jeho manželka..:-))

Prostě, petanque je bezva hra, při níž jste na vzduchu a v pohybu a neodradí vás ani fakt, že koule jsou poněkud těžší než se na první pohled zdá. Poblíž hřiště je navíc cukrárnička, kde můžete při nějakém dobrém drinku všechno ještě jednou probrat. Například, pány trápila vážná obava, aby dámy neměly časem jednu stranu hrudníku vyvinutější. Dospěli proto k názoru, že v rámci prevence bude nanejvýš užtečné doporučovat všem ženám, hrajícím petanque, aby házely střídavě  oběma rukama.:-)) Amazonky, které problém s přebývajícím ňadrem řešily kvůli luku a šípu víc než radikálně, to prý ale měly nesrovnatelně horší. :-)

Takže,  lítaly koule, lítaly vosy,  dokonce i žihadlo padlo, byla sranda a Helena měla zas jednou pravdu !

Na viděnou příště na tréningu...:-))

Autor: Dana Marková