Krůčky do života - Bible jako průvodkyně 2. část: Nový zákon - svědectví o lásce

Ježíš z Nazaretu – přítel hříšníků.

Apoštol Pavel – cestou necestou

Tak taková témata nastolil Matěj Opočenský ve své, v pořadí druhé, a zároveň závěrečné přednášce.

A jakkoli je Matěj mladým evangelickým farářem, nemělo jeho povídání prvoplánově náboženský charakter. Stejně jako předchozí setkání, i toto bylo velmi příjemné a spontánní, jen tentokrát v komornějším počtu posluchačů, což ovšem nebylo vůbec na závadu – spíš naopak.

Ostatně, nejen v souvislosti s nadcházejícím obdobím Adventu, ale i v kontextu aktuálních událostí, nabývá pro nás na významu umět se občas zastavit a připomenout si, že na křesťanské ideály později navázal humanismus, coby široká kulturní platforma oslovující svými principy jak věřící, tak ateisty. Už proto je nám Nový zákon, jakožto svědectví o lásce, blízký. I pro něj však platí premisa, na kterou nás Matěj upozornil hned v úvodu, to jest, že Bible nám „neříká jak se co stalo, ale vysvětluje k čemu a proč jsme tady.“ Svědectví o působení Ježíše přinášejí evangelia Marka, Matouše, Lukáše a Jana. Byla však napsána s velkým časovým odstupem. I nejstarší z nich vzniklo až několik desítek let po Ježíšově smrti. Bráno v potaz musí být proto subjektivní hledisko samotných autorů, kteří se ujali role zprostředkovatelů Ježíšova odkazu. V mnoha směrech se jejich popis událostí liší - např. okolnosti kolem Kristova narození uvádí Matouš do souvislosti s příchodem tří mudrců, kdežto Lukáš jej popisuje jako zvěstování anděla, který se zjevil pastýřům. Ježíš jako historická postava a průběh jeho života je zahalen tajemstvím. Existují domněnky, že jeho duchovní cesta mohla být formována sektou Esejců, ale také se vyskytly spekulace, že navštívil Indii. Každopádně jeho vize „nové smlouvy“ s Bohem byla natolik účinná, svobodná a originální, že vedla ke vzniku křesťanství a ovlivnila vývoj budoucích věků až k naší současnosti. Přitom se nedochovaly žádné jeho vlastní spisy – svědectví o jeho kázáních přetrvávalo dlouhá desetiletí jen v ústní podobě. V evangeliích se Kristus vyjadřuje v podobenstvích, která mívají obvykle překvapivou pointu. Podstatné jsou v nich pojmy jako odpuštění, pokání, odmítání msty.

Ježíšovým následovníkem a pokračovatelem byl Pavel z Tarsu, vlastním jménem Saul, původem Žid, ale římský občan, který se stal přesvědčeným křesťanem poté co se mu zjevil Kristus. Tento, původně zarytý nepřítel křesťanů, zaplatil za své duchovní prozření dočasnou ztrátou zraku, což symbolizovalo jeho dokonalou duchovní proměnu. Zbytek svého života pak zasvětil horlivé misijní činnosti - výklad Ježíšova učení v jeho podání klade důraz na rovnost, radost, pokoj a sebeovládání, vyznává a zároveň propojuje tři důležité pojmy, kterými jsou víra, láska, naděje. Možná nám tahle slova zní příliš nadneseně a pejorativně v souvislosti se současným trendem, kdy je láska chápána spíš jako slabost a u vědomí, že člověk v průběhu svého vývoje projevil mimořádnou schopnost zkazit jejich obsah. Nicméně my jsme se společně a statečně pokusili alespoň na chvíli jim vrátit jejich skutečný význam. Potřebujeme je totiž k našemu životu, protože mu dávají smysl.

Pro někoho je Ježíš božím synem – autoritou a projekcí dokonalosti, na kterou nikdy nedosáhneme, ale dá se k ní v případě potřeby přimknout a vzhlížet. Mnohým imponuje naopak jeho nadhled a shovívavý postoj k nedokonalé lidské nátuře. S jeho postavou se zkrátka můžeme každý (věřící i ateista) identifikovat po svém – můžeme si ho glorifikovat i zlidštit a jemu nic z toho neublíží ani neubere na sympatiích. Ježíš je výzva....A můžeme se jen ptát, proč právě jeho příběh, zčásti zahalený tajemstvím, ale ne nepodobný miliónům dalších tragických lidských příběhů, přežil věky a patrně zůstane živý až do jejich konce. Prostě „super star.“ :-))

Děje-li se dodnes na světě hodně špatného, lásku ani Ježíše (ani Havla...:-) z toho neobviňujme :-))) Dobu tvoří lidi, kteří v ní žijí, a to všichni dohromady. Bez násilí se docela dobře obejdeme, bez lásky ne. Nicméně se každý den přesvědčujeme o tom, že ji pořád moc dobře neumíme. Člověk má tu zvláštní schopnost, že ve jménu dobra často páchá zlo. Rozeznat to a dobrat se k té nejčistší a nejpravdivější podstatě vlastními silami je tvrdá lopota, tím těžší, čím víc balastu na ní musíme odházet.

Jinak řečeno, Ježíš je zaručeně prověřená podstata, ke které bychom si měli proklestit každý svou vlastní cestu. Skoro by se dalo říct, že je nejvyšší čas :-)))

Pokojný Advent všem.... :-))

Autor: Dana Marková

P.S. Jéžiš, :-)), málem bych zapomněla, Matěj nám na přednášce připomenul nesmrtelný Hymnus o lásce. Těžko se najde někdo, koho by verše apoštola Pavla z jeho Listu Korinstkým, kladně neoslovily. Ať tedy zahřejí duši všem, kdo si je teď přečtou:

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“