Vánoční Proudění, Sinatra, hovězí guláš a "mít, tak někde mít svůj kout"...

Naše vánoční Proudění 2015 v restauraci Panorama Bowling se vydařilo i přes změnu programu, kterou si vyžádala aktuální situace.

Dopolední část byla od jedenácti hodin věnována rekapitulaci klubového života v průběhu roku 2015 spojené s promítáním fotek, které naši foreportéři v průběhu všech akcí nastřádali. Jednou za rok je určitě dobré si připomenout co jsme všechno stihli a probrat své společné zážitky, nehledě na to, že ne všichni mají přístup k internetu, a tím i k možnosti si fotky prohlédnout bezprostředně po jejich vzniku, ať už na webu nebo přímo ve svém mailu.

Odpoledne jsme se už museli podělit o restaurační prostor s dalšími hosty, a to nás trochu omezilo. V rámci vánočného Proudění měli mnozí z nás připraveny své příspěvky do programu, ale na básničky, povídky a vánoční rozjímání musí být přece jen větší klid, abychom se navzájem slyšeli. A to prostě v restauračním provozu možné není.

Bohužel nám nevyšel ani vzpomínkový pořad na F. Sinatru. Hlavního protagonistu Petra Kašpara, zradilo auto, a navíc je pravdou, že pro přednášku taky nebyla, jak se ukázalo, co do prostředí, úplně vhodná konstelace I když to pro mnohé z nás znamenalo zklamání, nejlepší možnou variantou bylo přesunout Fr. Sinatru na leden, a vytvořit  mu lepší podmínky,  jaké si určitě zpěvák jeho formátu zaslouží. Někdy prostě zaúřaduje vyšší moc v podobě rozbitého auta nebo příliš hlučné restaurace, ale zaplaťpánbu za problémy, které jsou sice nepříjemné, nicméně teď nebo později, se dají vyřešit...

A když je nouze nejvyšší, zasáhne pozitivně hudba – potažmo Pavel Matouš se svojí kytarou. A tak se i stalo. Zpívalo se, povídalo se, jedlo se výborný guláš místní kuchyně. Nikdo nestrádal a navzdory změnám, které si vynutily okolnosti, se předvánoční setkání povedlo.

Přesto si neodpustím malou poznámku. Naše situace se zkomplikovala tím víc, že jsme přišli o ideální prostor, který jsme pro naše hudební přednášky měli na Hrádku na Letné. Je však celkově těžké najít alternativní vhodné zázemí i pro ostatní klubové aktivity. Jsme nuceni improvizovat a hledat a je nabíledni, že přes veškerou snahu, to není vůbec jednoduché. Ne vždycky to dopadne úplně podle našich představ, ale jako všichni pocestní, kteří nemají vlastní střechu nad hlavou, přebýváme tam, kde nás přebývat nechají. A nenapadá mě lepší příměr než Helenina trefná věta, kterou použila při svém proslovu na nedávné vernisáži, když k problematice vlastního prostoru řekla, že klub za svou existenci vděčí mimo jiné i „několika hospodám, kde nás nechají se scházet.“ Měla pravdu! Možná by měl Pavel zařadit do svého repertoáru písničku, kterou kdysi zpívala Jitka Zelenková: „Mít, tak někde mít svůj kout...“

Ale kdoví, starý rok pomalu končí, možná se v tom novém konečně blýskne na lepší časy.

Autor: D. Marková