Návštěva Národního divadla

Praha 9, Koloděje

KKS – exkurze do Národního divadla
V rámci tradičních kulturních aktivit Klubu kolodějských seniorů jsme si prohlédli Zlatou kapličku – Národní divadlo. V pátek 17.3. 2023 se nás sešlo 26 před divadlem a úderem jedné hodiny nás průvodce vpustil do budovy. Naši exkurzi jsme zahájili v hledišti, kde jsme průvodcovým jasným a silným hlasem byli seznámeni s programem prohlídky a skutečností, že nás čeká od základních kamenů po vyhlídkovou plošinu na střeše divadla 160 schodů.
Zajímavé bylo vyprávění o historii vzniku myšlenky národního divadla v době českého národního obrození, kdy jediným masovým komunikačním prostředkem bylo divadlo. V té době byla v Praze pouze divadla německá a tak bylo zprvu postaveno na pozemku zakoupeném v r. 1856 pro Národní divadlo Prozatímní divadlo ve velmi spartánské úpravě bez oken, šaten a sociálních zařízení. V roce 1866 byl vyhodnocen projekt arch. Josefa Zítka jako vítězný pro výstavbu reprezentačního kamenného českého divadla. Rok 1868 byl ve znamení nadšení ze zahájení stavby divadla, dne 16. května byl položen základní kámen. Dokonce zvolání „Na zdar důstojného Národního divadla“ se stalo dosud používaným pozdravem.
Dne 11.7.1881 bylo ještě nedokončené divadlo otevřeno Smetanovou Libuší (Smetanovi zapomněli dát vstupenku). V pátek 12. srpna 1881 divadlo vyhořelo.
Požár ND a okolnosti jej provázející jsou poněkud pro naši národní povahu charakteristické. Oficiální verze zapálení od uhlíků na měděné střeše byla dokonce zkušebním ústavem ČAV v minulých letech popřena, přes plech by nedošlo k dosažení zápalné teploty dřeva. Neuvěřitelné jsou však další okolnosti, které zabránily hašení požáru. V požární nádrži nebyl dostatek vody, jediná pražská parní stříkačka byla po dopolední zkoušce rozebrána, hasičský sbor byl na pohřbu člena, požární automaty nebyly propojeny, ke zjištění požáru došlo kolem 16-té hodiny, první hasiči dorazili kolem 20-té hodiny. Železná opona byla vytažena a zajištěna řetězem se zámkem, od něhož se ztratil klíč. Těch „náhod“ bylo tolik, že se raději vše svedlo na dva dělníky na stropě, kteří dostali jen mírný trest, všechny vyšetřovací protokoly byly skartovány. Divadlo bylo dostavěno do dnešní podoby architektem Schultzem.
Při tomto vyprávění jsme pozorovali dění na scéně, kde se zrovna odstraňovala baletní podlaha, dopoledne byla zkouška Popelky. Podlaha je pro tanec pokryta silnými dřevotřískovými deskami a potažena gumovou pružnou krytinou, vše samozřejmě bezspárově. K naší radosti nám spustili i malovanou Hynaisovu oponu, o jejíž tvorbě jsme dostali velmi podrobné vylíčení včetně některých zajímavostí z uměleckého prostředí tehdejšího Montmartru, kde v té době Hynais přebýval. Podrobně jsme byli seznámeni i s prezidentskou loží a jejím provozováním.
U krátkého zastavení u základních kamenů Národního divadle ze všech koutů Čech a Moravy jsme si prohlédli i model původního projektu ND, který však musel být přepracován z důvodu nerovného pozemku, určeného pro výstavbu. Naše Národní divadlo tak není překvapivě pravoúhlá stavba.
Ve foyeru v první galerii jsme si prohlédli překrásnou výzdobu z dílny Mikuláše Alše a dalších vynikajících umělců té doby. Na střeše na vyhlídkové plošině jsme potom obdivovali bronzové trigy podle starověkých vzorů. Ze střechy byl při jasném počasí nádherný výhled na celou historickou část Prahy, které vévodilo majestátní panorama Hradčan a dále k západu Petřín s rozhlednou. Je třeba našim předkům poděkovat na nádhernou budovu divadla a její umístění na samém břehu Vltavy.
Foto: L. Jeřábek, Text: J. Červenka