Najdi a miluj sebe III

Našli jsme sami sebe v tom zmatku a spěchu běžného života? Můžeme se mít rádi? Povedlo se? Tři otázky, kterými uvedla Helena naše povídání v pozvánce na prosinec, dávaly najevo, že půjde především o závěrečné shrnutí našich poznatků a zkušeností.

Téma lásky, odpuštění, přijetí sebe samého, vlastně krásně zapadlo do kontextu blížících se Vánoc a připravilo nás i na další přednášku Matěje Opočenského, která se měla odehrát jen o dva dny později. Byl to v jistém smyslu takový „předskok.“ Resumé z našich předchozích hovorů bylo, že sebepřijetí je pro člověka jedna z nejtěžších, avšak i nejužitečnějších věcí, které může sám pro sebe udělat, ale ve své podstatě tím prospívá nejen sobě a kvalitě svého života, ale přispívá i k výraznému zlepšení mezilidských vztahů. Aby se tak stalo, je třeba na tom začít pracovat hned teď a vlastně nikdy nepřestat a nevracet se ke starým schématům, které mají tendenci vtahovat člověka zpátky. Návod je to vlastně velmi jednoduchý, jen je třeba ho mít neustále na mysli a nezapomínat na něj.

Pro nás, dříve narozené, se zdá být nejtěžší rozebrat usazeniny starých vin a křivd, které nás často nesmyslně a zbytečně tíží, různá „coby-kdyby,“ která nám zaměstnávají a blokují hlavu i srdce a brání životu, aby proudil. Nejde to ze dne na den. Je to běh na dlouhou trať, ale už jen ty bloky odhalit a vědět o nich, je velká úleva.

Mluvili jsme o svých názorech. Obohatili jsme se o názory druhých. Meditovali jsme, což není nic jiného, než umění zastavit se a spočinout uprostřed obecného spěchu. „Labyrint světa a ráj srdce,“ nazval to Komenský geniálně. Jistě jsme o tom všem sami ještě doma přemýšleli. Je to dost nebo málo? (Já osobně vítám jakoukoli osvětu, protože není žádným tajemstvím, že problémy se sebepřijetím mají v naší společnosti, zaměřené primárně na komerci a úspěch, už i malé děti. A to se mi zdá docela alarmující.) Je třeba, aby lidi uměli mluvit o svých trápeních a uměli si naslouchat, ale není to samozřejmý ani vrozený proces vývoje – je to otázka našeho vlastního svobodného rozhodnutí. S Helenou jsme položili zatím pár kamínků do základu a určitě jsme se shodli na tom, že v tom chceme pokračovat dál a mluvit spolu :-))

Ráj srdce je bezpečný úkryt, kam se můžeme schovat, kdykoli se nám zachce :-))

Autor: Dana Marková