Nové příspěvky v Národní kronice

"Jsem ráda, že mohu touto cestou prezentovat ,,svoje senzační seniory." Jsem na ně velmi pyšná, neboť jsou ohromně stateční a s vervou se vždy pustí do věcí, které si pro ně připravím. To, že se mi rozepsali, je náhoda, která vznikla při trénování paměti, kdy jsem chtěla pozměnit trošku náplň této aktivity. Letos dokonce budeme pořádat za pomoci kolegyně z naší městské knihovny pilotní akci - Letní škola tvůrčího psaní. Posílám zatím tři příspěvky," píše paní Melanie Vyskočilová, aktivizační pracovnice Domova U Trati Litoměřice. 
První příspěvky jsou vzpomínkami na taneční, cestování nebo zamyšlení nad vlastním štěstím. Děkujeme!

Další příspěvky poslala paní Vyskočilová od paní Marie Maříkové a píše o ní:
"Je jí 83 let, vypadá na 55 a její optimistický přístup k životu je nám všem vzorem. Není snad člověka, který by ji neměl rád. Navštěvuje náš pěvecký sbor Bábinky (ostatně tak jako předešlé spisovatelky, jejichž dílka jsem posílala), je zapojena do pletení obvazů pro malomocné, ve svých 83 letech se naučila pracovat s internetem, no prostě hvězda. Já jí láskyplně říkám Máňa, což se velmi ujalo a ,,Máně" se to líbí. Má zde zpřízněnou duši - kamaráda - pana Pánka, který také přispěje do kroniky. Jemu zase říkáme Páňa. Takže v našem domově máme dvojici Máňa a Páňa. Jen pro zajímavost, na jednu událost reagoval Páňa složením básně pro Máňu.

Máňa - Antonín Pánek (Páňa)

Ta naše Máňa nerada vstává,
když pro pečivo ráno má jít,
tak ji Páňa musí probudit.

Když přijdu pro ni, tak ještě zívá,
asi ještě sní, někdy ještě spí
a já musím hloubat, co vyvedu s ní.

Ale běda, když se probere!
Samé třesky, blesky hází na sebe.
Takhle už to nejde dál,
by mne ten její spánek tolik dral!

ečtěte se je ZDE