.. se v Bolívii značí C – caliente a F – frio, ale voda z obou tekla jen studená. Ženská od pokladny si peníze za teplou vodu vzala, ale nejspíš pak zapomněla pustit plynovou karmu. No a co v takovém případě dělat, když už je ve sprše člověk nahý? Vřískat na „celé kolo“; nejspíš by si mysleli, že jsem opařená. A lézt nahá ven? Prostě jsem v tom okamžiku byla namydlená i „namydlená“. Nezbylo, než se umýt ve studené vodě a to byl v chladu, co tam panoval, pěkně silný zážitek, to mi věřte! Teprve potom jsem šla upozornit babu, že teče jen studená, aby mi pustila tu zaplacenou caliente, protože si chci umýt ještě vlasy a to tedy ve frio rozhodně ne. Udělala to se zjevnou nechutí a podruhé už mě dovnitř pustila jen s nějakým cizím chlapem, protože do baňo se tady chodí po dvou. Když jsem tuhle historku vypravovala mému známému a v duchu doufala, že mě polituje aspoň dodatečně, smál se tak, až mu bylo vidět na mandle. Tvrdil, že každému, kdo má gymnasijní vychování by bylo jasné, že caliente musí být studená (po příkladu německého Kalt), zatímco frio znamená ledová (Frigera = lednička)!!!
Samozřejmě, že to není pravda, stačí podívat se do slovníku španělštiny. Ale kdyby tam byl tehdy se mnou a tyhle argumenty vytáhl v okamžiku, kdy z jednoho kohoutku tekla studená a z druhého ještě studenější, možná, že by mě zviklal. Možná bych mu byla na malou chvíli takovou pitomost i schopná uvěřit...
 

… jsou dalším bolívijským zážitečkem. Zeptáte-li se, pak vám u osamělých pump obvykle podají informaci, že „jsou za zdí“. Tedy volně v přírodě, pod širým nebem. Nevím, jestli si to umíte představit! Vkročíte a nevíte, máte-li ze slušnosti pozdravit anebo rovnou přidřepnout do podobné pozice, v níž jsou ostatní. Zásadně (a je jedno, kterého politického směru jste přívrženci) u této příležitosti nezdravíme „Čest práci!“
Mnohé záchodky i v restauracích jsou jen díra v zemi, popřípadě v betonové podlaze. Někdy „de luxe“ - vylepšené oddělující proutěnou stěnou, ale někde … no, co budu povídat, zažila jsem v tom směru leccos. Jinak v těch lepších restauracích to jde, tam mívají záchody obstojné. Zmíním se jen o jednom obzvlášť neobvyklém – při vjezdu do Bolívie. V Quagui, u nápisu BAŇO PUBLICO je zapíchnutá lopata v zemi a u vchodu prodává indiánka záchoďák. Lopata slouží k zahrabání vykonaného a tak bienvenidos – vítejte v Bolívii, poseroutkové!

 … je v Bolívii drogou běžně prodávanou, což je zajímavost pro mě trochu šokující. Je to nízká keřovitá dřevina, kterou domorodci často vysazují ilegálně na plantážích. Nezákonný obchod s kokou totiž neobyčejně vynáší. Pěstuje se v nadmořské výšce od jednoho do dvou tisíc metrů, a sice ve dvou oblastech: Z Yungasu - pro národní spotřebu a v Chapere (severně od Cochabamby), kde se koka pěstuje na export, pro výrobu kokainu. Žasnu nad tím, jak ke žvýkání kokových listů v Bolívii rozšířené. Ať žvýkání nebo pití maté de coca, obojí má lehce posilující účinky a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že usnadňuje rychlejší aklimatizaci ve vyšších nadmořských výškách. Pro Bolívijce je žvýkání koky kromě toho i společenská záležitost, třebas jako u nás pití kávy a mám pocit, že vymýtit její pěstování je téměř nemožné.
 

.. bývají při silnicích časté, většinou ale na stálých stanovištích. Například u Oruro, které leží nedaleko Cochabamby, kde se koka pěstuje na kokain. Mají tam tabuli s nápisem OFICINA  CONTROL  COCA upozorňující, že při zastavení auta budete kontrolováni, zda nevezete koku. Bolívie je policejní stát. Papíry, dotazníky, prohlídky, několikeré vyplňování formulářů, vojáci se samopaly. Tranky - závory (souvisí to se šraňky?) jsou policejní body, stanoviště, kde se kromě kontroly projíždějících vozidel zároveň vybírá jakési „mýtné“ - poplatek za použití silnice. Na trance ale také panuje celý den čilý obchodní ruch. V okolí je vždy několik stánků, kde se dá koupit veškeré občerstvení, od suchého chleba a pražené kukuřice až po obědy. Přijede-li větší auto nebo autobus, všichni do té doby poklimbávající prodavači se zvednou a ženou se k němu jeden přes druhého. Igeliťáky s chleby, banány, mandarinkami, pomeranči, praženou kukuřicí, kerou (bolívijskou bábovkou), ale i talíře se čtvrtkou pečeného kuřete nebo jiného hotového jídla - to všechno strkají do okének, až pod nos potenciálních zákazníků. A když u závory zastaví náklaďák, který veze lidi na korbě, to se můžou prodavači přetrhnout, jak se drápou za nimi nahoru. Není jim co závidět. Naběhají se za celý den určitě dost. Mávají člověku zbožím před obličejem a nabízejí tak sugestivně, až ho přesvědčí, že na oné koupi je závislý celý jeho i jejich příští život. Druhý den pak zjistí, že dvě mandarinky z deseti už plesniví, ale buď je měl sníst ten samý den, nebo je nekupovat vůbec! Tak to prostě chodí v Bolívii.

Poslední zajímavost na závěr budiž jeden chuťově interesantní bolívijský recept na skopové s fazolemi (jak taky v Bolívii jinak). Vymámila jsem ho osobně z indiánky, která mi onu dobrůtku vlezla vnutit až do autobusu při jedné z našich zastávek - i když jsem při tom musela použít částečnou znalost několika světových jazyků a doplnit to posuňky rukou i nohou. Závidím vám, o co to máte jednodušší. Vám stačí si to přečíst:
 

Přebrané, propláchnuté a předem namočené fazole uvaříme do měkka a osolíme. Maso očistíme, opláchneme a nakrájíme na kousky. Na kolečka nakrájenou cibuli zpěníme, maso osmahneme, přidáme očištěnou, na kolečka nakrájenou mrkev, osolíme, okořeníme, podlijeme horkým vývarem a dusíme do téměř měkka. Koření vyjmeme, podušené maso zasypeme moukou, osmahneme, podlijeme vínem a dodusíme. K masu přidáme fazole, máslo a prohřejeme. Můžeme doplnit vařenými bramborami.  
Autorka: Jiřina Štokingerová