Proudění 12 - Tentokrát s Jarmilkou Čechovou

V rámci našeho pořadu Proudění jsme prožili jedno příjemné adventní odpoledne s Jarmilkou Čechovou a jejím vyprávěním. Věnovala ho  svým dvěma velkým láskám,  která jí vydržely na celý život, a to dětem a své zdravotnické profesi.

Asi všichni jsme viděli Kachyňův film „Sestřičky,“ jehož děj je zasazen do padesátých let minulého století. Vypovídá o své době, o úrovni zdravotnictví, o jedné mladé, sotva  plnoleté  sestřičce, která získává svou zdravotnickou praxi v tehdejších tvrdých vesnických podmínkách. Do svého soukromí nás Jarmilka nepustila, ale  co se týká profesních začátků, počínaje dívčím životem  na internátu, je její příběh velmi podobný hrdince filmové a mladá sestřička Jarmilka na zažloutlé  fotografii nám  ji také velmi připomíná. Tři roky do maturity naplněné teorií, ale i praktickými  zkušenostmi  a pak rovnou do terénu, kde byla potřebná každá ruka, takové byly začátky. Tak to tenkrát chodilo. Opravdová škola života.  A to, že Jarmilka, jak nám na sebe prozradila,  měla ve škole větší problém s ruštinou než s pícháním injekcí,  jsme jí odpustili, protože pro pacienty to určitě byla  lepší varianta než ta opačná. :-) 
Po maturitě následovalo 40 let náročné a těžké  práce dětské zdravotní sestřičky, zahrnující i osvětovou činnost, v drsném prostředí severních Čech. Kojenecký ústav, dětský domov, jesle,  zdravotnické středisko zastřešující rozsáhlý obvod s problematickou populací, dětská ozdravovna, to vše jsou instituce, kterými Jarmilka prošla.  Děti byly opravdu jejím  osudem, zdravé, postižené, nemocné, opuštěné, problematické i hodné, děti všech možných etnik. A k tomu vychovala svoje děti a pečovala o vlastní rodinu. Odchodem do důchodu to však neskončilo – věnovala se naplno svým vnoučatům.
Myslím, že takhle vypadá opravdová hrdinka života a určitě ne všichni bychom vydrželi to co ona.  Ale my ji známe jako skromnou, neustále usměvavou, laskavou optimistku, plnou humoru. V její přítomnosti je vám dobře,  nenudíte se,  zasmějete se,  bavíte se.  Neumí se zlobit ani nudit,  má ráda  tanec, literaturu, život a kapelu, která se jmenuje Lounská třináctka. Město Louny se jí vůbec zapsalo pod kůži a my s ní strávili úžasný výlet za jeho krásami, který pro nás letos připravila ve spolupráci se svojí dlouholetou přítelkyní. Zkrátka je to krásná, aktivní a činorodá ženská, kterou máme rádi a mnozí z nás ji zažili a měli rádi už dávno před tím než jsme ji poznali ve Zvonkohře,  jako tu  příjemnou vlídnou sestřičku, která dokázala vždycky spolehlivě uklidnit naše ustrašené dítko v ordinaci. Já aspoň ji tak v povědomí mám, stejně tak i její bývalé kolegyně, které se rovněž našeho setkání zúčastnily.  Helenka Voctářová pak vzpomněla na důmyslně vtipný balkónový zavlažovací  systém, zachytávající dešťovou vodu založený na soustavě různobarevných lžic na boty, který Jarmilka sama vymyslela a zrealizovala. Toto zařízení viděla Helena, když byla  u Jarmilky  na návštěvě a  velmi ji zaujalo. Takže, Jarmilčino originální  know how a inspirace na jaro pro nás ostatní.  :-) 
Naše společnost takovým lidem, jako je Jarmilka, hodně dluží, ale oni jsou natolik velkorysí, že to neřeší. Zatrpklost u nich nemá šanci, což je dobře. Takže, aspoň touto cestou velký dík jako malá satisfakce za  všechno dobro, které Jarmilka pro lidi a společnost vykonala  - no a za její zajímavé povídání,  pohoštění a její výborné plněné minizákusky,   samozřejmě taky moc děkujeme. 

Napsala: Dana Marková