Co přinesl projekt Dopis vnoučeti seniorům z Ostravy

Osm měsíců po setkání očima Šárky Zubkové, zakladatelky Senior klubu při Domě kultury Akord.

Na začátku roku 2020 se v Ostravě uskutečnila jedna z mezigeneračních besed v rámci projektu Dopis vnoučeti. Setkání s odstupem času zhodnotila Šárka Zubková, zakladatelka Senior klubu při Domě kultury Akord:

Zaujalo mě, jak se generace navzájem vnímají, v čem se jejich životy liší a v čem se shodují. Mladí najednou uznávali, že jsou občas příliš suverénní a na mobilu a sociálních sítích tráví až moc času. Vadí jim, že senioři cestují v MHD v ranních hodinách, kdy mládež jezdí do škol. Přesto dívky přiznaly, že rády s babičkami vaří, pečou moučníky a cukroví a taky by se rády naučily plést, háčkovat či vyšívat. Kluci z paneláků obdivují, jak jsou jejich dědové zruční. Nejvíce mě zaujalo, když v průběhu debaty začaly převládat smířlivé, někdy taky sebekritické postoje. Senioři zase prohlašovali, že člověk by měl brát některé věci s nadhledem a přistupovat k mladým bez předsudků.
 
Mezigenerační setkání přineslo několik silných momentů, kdy pohnuté zážitky starších lidí vzbudily velkou pozornost mladých posluchačů. Například příběh 86 leté řecké seniorky, která přijela do Československa v roce 1949 a vyrůstala v dětském domově, podobně jako desítky jejích vrstevníků, kteří utekli před občanskou válkou v Řecku. Další seniorka vyloudila úsměv deváťáků, když popisovala, jak na Slovensku v řece chytala do rukou raky.
 
Dalším pokračováním tohoto projektu mělo být společné opékání klobás na školním hřišti a zpívání  při kytaře. Doba koronavirová nám tuto akci překazila. Myslím si, že takových společných mezigeneračních akcí by mohlo být více. Nic není horšího, než samota a osamělost seniorů.

Řídím se mottem: "Aktivně žít seniorům sluší, to omlazuje tělo i duši."